Komentář. Autor je redaktorem humpolak.cz.
Dnes je státní svátek. Velké obchody jsou zavřené, na Hradě se předávají vyznamenání a v televizi běží ten příjemně zjednodušený příběh: byla tma, pak přišel Masaryk, byla svoboda. Oficiální výklad je pevný, hezký a dobře se vyučuje. Jen není jediný, je jen nejpohodlnější.
Republikánský výklad: začátek moderního státu
Pro dnešní stát je 28. říjen 1918 zrodem demokracie a Československa jako ostrova svobody ve střední Evropě. Za jeho symbol se považuje T. G. Masaryk. Zaplatili jsme za to rozpadem říše a vznikem státu, který už třicet let neexistuje, přesto ho slavíme dál. Tradice je tradice.
Monarchistický výklad: příběh, o kterém se spíše nemluví
Existují lidé, kteří 28. říjen neslaví. Monarchisté tvrdí, že Rakousko-Uhersko nebylo žalářem národů, ale fungujícím právním státem, v jehož rámci patřily české země k průmyslovému srdci říše. Po rozpadu vzniklo mocenské vakuum a malé státy, mezi nimi Československo, se staly snadnými oběťmi: nejdřív Hitler, pak Stalin. Dá se namítnout, že monarchie se rozpadala sama a že ani Rakousko po roce 1918 Hitlera nezastavilo. Pořád ale jde o argument, ne o výmysl. A zasloužil by, aby se o něm aspoň někdy mluvilo i mimo hospodu.
Komunistický výklad: den, kdy se všechno vysvětlilo jinak
Komunisté se s tím vypořádali po svém. Přejmenovali 28. říjen na Den znárodnění a spojili ho s dekrety z října 1945. Masaryk šel z kalendáře pryč, přišly pětiletky. V letech 1951 – 1987 se o roce 1918 nemluvilo. Až v roce 1988 byl obsah 28. října jiný, komunistický režim už se rozpadal a proběhla řada demonstrací.
Rozpor, který nikoho netrápí
A teď to nejlepší. Řada lidí, kteří dnes s dojetím slaví konec závislosti na velké nadnárodní říši, zároveň obhajuje členství v jiné, velké nadnárodní organizaci. Podunajskou monarchii nahradila bruselská unie: bez císaře, ale se směrnicemi. Obhájci unie řeknou, že vstup byl dobrovolný a že unie stojí na demokracii. To je pravda a je to podstatný rozdíl. Že se tím ale pravidelně pomíjí otázka, jak spolu souvisí samostatnost, kterou slavíme, a pravomoci, které rádi odevzdáváme, bych neřekl, že je vedlejší.
Netvrdím, že je jedna ze stran bez logiky. Jen mi připadá, že je sto osm let po rozpadu říše dobré vědět, co slavíme, než se rozsvítí lampiony.
Poslední roky ve společnosti dost prosakují touhy a lítost nad rozpadem monarchie. Vidíme nedávno obnovenou kopii Mariánského sloupu. Bude se vztyčovat znovu pomník Radeckému. Nikdo nerespektuje fakt.ze tyto symboly odstranili při vzniku republiky či krátce po vzniku. V médiích dostal prostor současný tzv následník trůnu při vzpomínce na výročí nástupu Habsburků na český trůn roku 1526. Co by tomu všemu řekl tatíček Masaryk,pokud by z hrobu vstal.Spolecny stát jsme kdysi zabubnoval i a jsme možná jedinou zemí,která si neexistující stát připomíná.. V každém případě cesta k vzniku Československa jednoduchá nebyla a o mužích Října je třeba ve školách učit i dál. Pro ty,kteří i dnes roní slzy po monarchii chci říci,že rozpad nezavinil Masaryk či Beneš, ale neschopný starý císař Franz Josef, který se držel trůnu do smrti a včas neuvolnil místo nové generaci nástupců.