Muzeum betlémů v Zábrdí na Šumavě

Snad nejextravagantnější sběratelku betlémů v Čechách jsem paradoxně navštívila uprostřed letošního léta. Venku byla teplota kolem třiceti stupňů Celsia (pochopitelně nad nulou) a já, obklopena stovkami různých betlémů, poslouchala z magnetofonu „Jak jsi krásné, Jezulátko…“. Nezalitovala jsem ale ani chvilku. Paní Svatava Vizinová je tak zajímavá osůbka, že byste v jejím betlémovém království toužili strávit celý den a chtěli byste dopodrobna vyslechnout její životní příběh. Nakonec na pečlivé prostudování všech jejích betlémů, obrázků a dalších rozličných předmětů byste potřebovali minimálně týden.

Muzeum betlémů, které začíná po zhruba 4 letech působnosti vcházet ve všeobecnou známost, se nachází uprostřed šumavských hvozdů – v půvabné vesničce Zábrdí, ležící mezi Prachaticemi a Husincem. Když budete maličkou vísku hledat, určitě si pomyslíte něco o tom, že tady už je konec světa. Při stoupání mezi kopečky po klikatých silničkách se neubráníte kochání zdejšími přírodními výjevy a snadno si tak nepovšimnete dopravního značení. Zabloudit zde proto není vůbec nic těžkého. To ale vůbec nevadí, protože i když muzeum betlémů nenajdete, stále se zde budete mít na co dívat. My jsme naštěstí Zábrdí našli, a tak naše kroky spočinuly před bývalou místní hospodou, kde se muzeum nachází. Hned při vstupu do objektu mě zarazila netradiční zahrádka majitelky. V těchto Bohem zapomenutých končinách jsem spatřila ten největší náprstník, jaký jsem kdy v životě viděla. Plot ovíjela popínavá růže v nádherné lososové barvě a na záhoncích rostly a kvetly roztodivné bylinky. V dřevěných neckách se pnuly obrovité cukety, a tak mi to nedalo, abych se paní domu nezeptala, jak dosáhla takových pěstitelských úspěchů v tomto jinak nehostinném kraji. „Žádný zázrak se nekoná,“ podotkla paní Svatava, „za všechno může kravský lejno.“ A nebyl důvod jí nevěřit… kravičky se tu pasou na každém kopci.



 


Na klice vstupních dveří muzea visí rolnička na červené mašli – jak paní Svatava vysvětlila, to aby lákala všechny přátele do domu. Na dřevěném prahu pak leží mince pro štěstí, a to by tomuto domu náleželo opravdu více, než-li se mu ve skutečnosti dostává. Šestapadesátiletá bývalá učitelka Svatava Vizinová prošla mnoha životními peripetiemi, až nakonec opustila velkoměstskou civilizaci a v naprosto neznámém prostředí koupila ruinu domu, kde kdysi dávno fungovala místní hospoda. V sále v prvním patře pak zbudovala muzeum betlémů, které sbírá již od svého dětství. Jedním z jejích prvních byl Ladův betlém, dnes jich je v muzeu na 570 exemplářů. Ve valné většině se jedná o betlémy papírové – rozkládací a vystřihovací. Návštěvníci zde mohou obdivovat betlémy mnoha známých výtvarníků: Josefa Lady, Mikoláše Alše, Josefa Weniga, Marie Fischerové-Kvěchové, i velmi ceněné betlémy Vojtěcha Kubašty. Jsou zde pozoruhodná díla amatérských tvůrců, například betlém dvaaosmdesátiletého invalidního muže z Ústí nad Orlicí, který může pracovat pouze levou rukou. V jeho betlémech se objevuje až 23 500 figur. Vidět lze dětské betlémy, betlémy ze zahraničí, betlémy Jany Moštkové, situované do skutečně existujících obcí na Vysočině a Jižní Moravě, dále vůbec největší betlém u nás – valašský, široký 3,65 metrů, anebo ten nejmenší – vejdoucí se do krabičky od zápalek. K nesporně unikátním exponátům patří skautský betlém, ve kterém dary Ježíškovi přinášejí Rychlé šípy, zaujmou i prvorepublikové reklamní betlémy či betlém Občanského fóra. Úsměvné je dílo Cyrila Boudy z roku 1969, ve kterém dal malíř svatému Josefovi tvář Alexandra Dubčeka, na basu hraje Josef Smrkovský a pionýrka nese transparent „Ať žije náš Ježíšek“.




Paní Svatava nevystavuje jenom cizí výtvarná díla, ale i sama je autorkou. Její osobní betlém vznikl zajímavým způsobem. Svatava Vizinová jej nejprve namalovala jako podmalbu na skle a poté obrázky namnožila na barevné kopírce, vystřihala a sestavila. Kromě toho se o malbu na skle zajímá účelově – vyrábí repliky až dvěstě let starých předloh nebo sestavuje podmalby na více sklech, které vytvářejí prostorový efekt. Jedná se o náročnou práci a výroba jednoho obrázku může trvat i sedmdesát hodin. Malování na skle výtvarnice dokonce i vyučuje. Krom toho vyrábí různé brašny, kabelky a rozličné předměty z pravé kůže, které lze stejně jako obrázky zakoupit. Prostě paní Svatava se musí pořádně otáčet, aby mohla provozovat muzeum, které je její životní láskou, a přitom se i uživila. Svoji profesi učitelky totiž v tomto kraji, kde lišky dávají dobrou noc, nemůže vykonávat a dojíždění do většího města je například v zimě nerealizovatelné.





Muzeum paní Svatavy je kontroverzní záležitostí. U vchodu totiž návštěvníky vítá figurína Mr.Beana v životní velikosti, která vybízí k zápisu do zdejší pamětní knihy. A kromě betlémů se zde také nachází obsáhlá sbírka trpaslíků. S paní Svatavou lze pohovořit nejen o betlémech a obrázcích, ale třeba i o celosvětových problémech, o politice, náboženství či feminismu. Při debatě o jejích životních osudech jsme se například dobrali i toho, že paní Svatava má staré známé v Humpolci, se kterými kdysi dávno jezdívala na čundry. Jak je ten svět malý…
Při odchodu z muzea jsem si pak pochovala jedno z mnoha koťátek, které se mi otíralo o nohy. „Vemte si ho domů,“ vybídla mě majitelka kočiček, „vidím, že u vás by se mělo dobře a mně by ubyl jeden hladový krk.“ Kromě koček se totiž stará i o dva psí nalezence, což jí značně komplikuje finanční rozpočet. Ráda bych její žádosti vyhověla, ale bohužel jsem musela paní Svatavě vysvětlit, že pokud bych koťátku dopřála svůj domov, sama bych si musela hledat nový, protože by mě ostatní rodinní příslušníci vystěhovali. Zvířecího osazenstva již máme doma více než dost. A tak možná to roztomilé (dnes již odrostlé) koťátko čeká právě na vás…
Návštěvu muzea si můžete domluvit celoročně na telefonním čísle 388 332 032 nebo 737 658 054, popřípadě na webových stránkách http://www.betlemyapodmalba.info/. Pokud přijedete neohlášeni, určitě nebudete odmítnuti, ale musíte počítat s eventualitou, že paní domu nemusí být zrovna přítomna, protože se vydala venčit pejsky či za nákupy do Prachatic. Muzeum totiž nemá pevný otevírací řád, čemuž odpovídá i vsupné – je dobrovolné. Pokud byste se někdy do muzea v Zábrdí vypravili, budete o to více vítáni, když s sebou přivezete betlém, který vám zabírá místo ve skříni, anebo třeba jen nějaký ten pamlsek pro zvířátka paní Svatavy.

„Lopotně, ale s nadšením – neuměle, ale s radostí – nedokonale, ale s láskou.“ To je nápis u vchodu do muzea Zábrdských betlémů, který doslova a do písmene vystihuje konání paní Svatavy Vizinové. Její nadšení, radost a lásku jí můžeme my – běžní smrtelníci – jenom závidět.













Pokoj lidem dobré vůle…



 

myska

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Next Post

Humpolec má opět zimní stadion

Čt Pro 14 , 2006
Snad nejextravagantnější sběratelku betlémů v Čechách jsem paradoxně navštívila uprostřed letošního léta. Venku byla teplota kolem třiceti stupňů Celsia (pochopitelně nad nulou) a já, obklopena stovkami různých betlémů, poslouchala z magnetofonu „Jak jsi krásné, Jezulátko…“. Nezalitovala jsem ale ani chvilku. Paní Svatava Vizinová je tak zajímavá osůbka, že byste v […]

Témata