Na webových stránkách věnovaných Šumavě a Bavorskému lesu se lze dočíst: Divoce romantickou soutěsku Steinklamm, která se nachází mezi obcemi Spiegelau a Grafenau, by měl každý milovník přírody jednou projít. A s tím nelze než souhlasit.
Jednou z výhod je její blízkost našim hranicím. Do Spiegelau, odkud se na ni vyráží, je to přibližně 35 kilometrů jak z přechodu Strážný, tak ze Železné Rudy. A co rozhodně uvítají rodiny s dětmi nebo méně fyzicky zdatní, je to, že i přes její divokou malebnost se dá procházka podle toku říčky Große Ohe zvládnout bez problému.
Cestou jsou jedny kovové schůdky následované částí, kde je nutné se přidržet lana, jinak se však jedná o obvyklou lesní cestu kolem vodního toku s místy prudším spádem. A hlavně – typické úseky soutěsky nabídne hned její začátek, což docení zejména ti, kteří vzhledem k věku nebo zdravotním omezením nejsou schopni absolvovat celý okruh.
Na mapách najdete, že parking na konci nedlouhé Steinklammstraße, počínající u železničního přejezdu, je u penzionu Steinklamm.
Na informační ceduli jsou vyobrazeny staré provozovny ve Spiegelau – mlýn, pila nebo papírny. Po pár desítkách metrů rozcestník nabídne, kterou z okružních tras si vybrat. Jelikož soutěska je spojena s vodou, jasným symbolem je obrázek pstruha potočního, tedy odbočení doleva do lesa.
Pokud chcete vidět ze soutěsky to nejhezčí, následujte pstruha.
A opravdu jen po pár krocích se turista ocitne ve světě šumění dravé vody, mechem porostlých kamenů, drobných kaskád, erozí ohlazených kamenů i popadaných kmenů. Odborníci na botaniku zde najdou vzácné rostliny – dřípatku horskou, biku lesní nebo vranec jedlový.
Co je psáno, má být dáno, ovšem na zmíněném webu dohledatelné pokyny „Cesta je schůdná po tání sněhu od května do října. Podmínkou jsou pevné body a jistá chůze!“ bych si dovolil poupravit. Jedná se o boty, a ne o body; jde o zjevný překlep.
Cedule u parkoviště nabízí základní informace o lokalitě.
Letos počátkem dubna nebyl žádný problém se na stezku vydat, potkávat tam budete běžně i rodiny s docela malými dětmi. Tato doporučení bych naopak bral vážně: „Z důvodu bezpečnosti není dovoleno do soutěsky jezdit s kočárky, invalidními vozíky a koly. Na trase je nutné zdolat kovové schodiště se sedmi stupni!“
Kdo hodlá projít celý okruh, musí počítat se sedmi kilometry, o dva kilometry kratší to bude mít následovník berušky, značící pětikilometrovou trasu, vedoucí soutěskou jen zčásti.
Pokochat se sbírkou brouků
Turistům je soutěska plně přístupná od jara roku 2005, a to díky iniciativě Fridolina Apfelbachera. Tento přírodovědec se narodil roku 1927 ve Spiegelau a vyučil se tesařem. V roce 1970 se začal zajímat o motýly a následně o brouky.
Své objevy po mnoho let publikoval v časopise Der Bayerische Wald, pořádal o nich přednášky, v roce 2008 vydal knihu S vodou Ilz od Roklanu k Dunaji.
Voda zurčí na každém kroku.
Svoji sbírku brouků, na které strávil třicet let, daroval Správě národního parku Bavorský les. Je vystavena v horním patře jako součást stálé expozice v Informačním centru národního parku Spiegelau.
Apfelbacher zemřel roku 2020 po pádu spojeném s úderem do zadní části lebky při venkovní procházce s chodítkem.
O romantická zákoutí není nouze.
Geolog Carl Wilhelm von Gümbel prohlásil v roce 1868 Steinklamm za jeden z nejpozoruhodnějších přírodních divů Bavorského lesa. V 18. století se v horní části Steinklammu usadily průmyslové podniky kvůli obrovské vodní síle řeky Große Ohe.
Soutěska je v blízkosti českých hranic.
Dnes již té síle ubral tunel a kanál, vybudovaný těsně před vstupem do Steinklammu, kudy voda teče k nádrži Großarmschlag, aby byla využívána k výrobě elektřiny. U této nádrže vlastně i končí, zde již zdaleka ne tak divoký, okruh pstruha a je možné se vrátit do Spiegelau po nenáročné lesní cestě přes les Pronfelder nebo odbočit do obce Großarmschlag a užít si jízdu lesní železnicí.
Ideální je k návštěvě vyrazit přes Strážný, cestou se nabízí navštívit jednak přírodní park Lusen s medvědy, vlky a stezkou v korunách stromů, nebo vystoupat na „skalní kazatelny“ Klein i Grosse Kanzel.
Za zmínku stojí, že okružní turistická trasa je z počátku totožná se 173 kilometrů dlouhou Stezkou pandurů, kteří zde v roce 1742 tvořili předvoj armády císařovny Marie Terezie. Vojáci, většinou naverbovaní v Maďarsku a Rumunsku z řad mužů té nejhorší pověsti – lupiči, zbojníci a profesionální vrahové -, zde šířili strach a teror. Tato stezka je značena šavlí.