Společnost MHA Petra Hendrycha přeměnila v Humpolci chátrající prostor někdejší textilky na moderní areál s hotelem. Kdo znal tu část Humpolce na počátku tisíciletí a pak by se na ni podíval až dnes, nepoznal by ji.
Za projektem, který vdechl Školní ulici nový život, stojí humpolecký patriot Petr Hendrych.
Už 34 let se věnuje reklamě a marketingu. Založil společnost MHA, která prestižním firmám po celé České republice a Slovensku pomáhá budovat jejich značku. Vede jejich reklamní kampaně, zabývá se i polygrafickou výrobou a grafikou. A vedle toho buduje v Humpolci areál, který minimálně na Vysočině nemá obdoby.
Pane Hendrychu, povězte, jak se firma zabývající se marketingem dostala k bývalému průmyslovému areálu v centru Humpolce?
Systematicky a postupně. Pro polygrafickou a marketingovou výrobu jsme hledali vhodné prostory. Pořídili jsme objekt v tomto areálu, kde bylo plno polorozbořených a rozbořených budov. Časem jich přibývalo. Revitalizovali jsme je na sklady, na provoz, kanceláře i na tiskárny a zázemí pro logistiku. Při tom jsem začal zjišťovat, jak moc je to zajímavé místo a jak nádherné budovy tu jsou. Má to tu genia loci.
Co v této části Humpolce u Školní ulice a kulturního domu bývalo původně?
Úplně na počátku tu byla textilní továrna Emericha Dítěte, první budovu tu postavil v roce 1897. Většinu areálu vyprojektoval vídeňský architekt Bruno Bauer, který byl jakýmsi zakladatelem konstruktivismu v průmyslové výstavbě. Podle dochovaných dobových skic a plánů, které se nám podařilo získat z Okresního archivu, to tak skutečně je. Po druhé světové válce a znárodnění tu fungovaly strojírny, národní podnik. Po revoluci to tu neskutečně zchátralo. Areál se rozdělil mezi spoustu majitelů. Trvalo mi osmnáct let, než jsem ho scelil do dnešní podoby. Má hektar plochy.
Od počátku bylo vaším úmyslem areál scelit a dát mu novou podobu? Nebo to spíš bylo dílem náhody?
Úplný záměr to na počátku nebyl. Jak ale MHA expandovala, potřebovali jsme další prostory. Někteří předchozí majitelé tu postupem času s činností končili a přicházeli sami s nabídkou na prodej, dalším jsme dali nabídky aktivně sami. A nakonec se fabriku podařilo získat celou. Pro nás to bylo výhodné. Mohli jsme se rozvíjet v rámci jednoho kompaktního areálu, měli jsme potřebný prostor i soukromí. Cítili jsme tu bezpečí i potenciál pro další rozvoj.
Když jste brownfield skupovali, v jakém byl stavu?
V totálně dezolátním. Nebyl tu jediný obyvatelný objekt. S částečnou výjimkou jediného, a to byl Fabrika Rock Club. Byla to budova někdejších skladů náhradních dílů, v níž se punkově provozoval víkendový hudební klub. Ale i tato budova byla ve velmi špatném stavu a skončilo to demolicí. Dnes na jejím místě stojí Fabrika HOTEL.
V areálu je zajímavých budov několik. Podařilo se některé zachovat v původní podobě?
Je tu původní budova Emericha Dítěte z roku 1897. Ale i ta musela projít totální rekonstrukcí. Při té jsme dokonce našli její základní kámen. Vybudovali jsme na ní nástavbu, revitalizovali ji, doplnili moderními technologiemi pro chlazení a vytápění. Dnes je v energetické třídě A. Její interiér je kombinací starého a moderního. Výsledek vypadá velmi zajímavě, nadčasově.
Vidím, že jste se rozhodli zachovat i původní komín…
To je moje srdcová záležitost. Takové stavby už nikdy nevzniknou. Každá cihlička je originální. Opravujeme ho a sanujeme odshora až dolů a hledáme další využití. Třeba v rámci energetiky. Komín je jakousi vstupní bránou do míst, kde je revitalizovaná velká tovární hala. Její součástí je dnešní Fabrika ATRIUM, které už slouží. Nabízíme ho na eventy a akce. Je to nevšední industriální prostor, kde představujeme i nevšední moderní umění. To nás tu obklopuje, je to další entita areálu. Prostor staré továrny je v tomto směru geniálně unikátní.
Co všechno dnes v bývalém průmyslovém areálu vlastně najdeme?
V první řadě je to sídlo společnosti MHA, která je místním poměrně skrytá. Pracujeme hlavně online, s daty, běžný člověk z ulice do toho příliš vyjma třeba výroby tiskovin nebo brandingu aut nevstoupí. Co je vidět, je Fabrika HOTEL a kompletně vše, co s ním souvisí. Tedy ubytování, restaurace, konferenční sály, LOUNGE, prostory pro setkávání, CLUB. Je tu rozsáhlé parkovací zázemí včetně dobíjení elektromobilů. Obrovský je tu outdoor využívaný pro venkovní eventy či grilování. Jejich součástí jsou Fabrika HALL a Fabrika ATRIUM. K tomu připravujeme ještě bowling a galerii.
Počkejte, myslíte klasickou galerii s vystavenými uměleckými díly?
Zatím je jen virtuální. Ale první kusy ve sbírce už máme a jsou zajímavé. Spolu s autory ji dáváme dohromady roky. Nebude to úplně typická galerie. Bude to prostor, kde si sednete, dáte si kávu nebo uspořádáte jednání. Jen tak mimochodem se prostě s uměním potkáte. Bude také možné se tu neformálně setkat i s některými umělci. Spolupracujeme na tom i s uměleckými a vysokými školami. Chceme, aby se tu prolínalo více směrů. S tím souvisí i to, že plánujeme areálem umožnit dva prohlídkové okruhy. Jeden by byl zaměřen na technologie a udržitelnost, druhý na umění a architekturu.
Tak mě napadá, jak se to tak přihodí, že se z člověka, který se zabývá reklamou a marketingem, najednou stane provozovatel galerie a hotelu?
Polygrafie, marketing a umění má k sobě velmi blízko. Kreativní lidé se potkávají a je jedno, zda je to kreativec v datech, nebo kreativec v malbě či sochařině. Existuje tam určitá synergie.
Co se týká hotelu, je to absolutní výjimka a opravdu to není můj obor. K takovému využití mě však dovedl samotný areál ve snaze posunout ho někam nadčasově. S architektem jsme se domluvili, že je třeba na místě zbourané budovy vytvořit něco reprezentativnějšího, honosnějšího, co by Školní ulici opět dalo nějaký ráz. Přemýšleli jsme, co a jak. Měl jsem spoustu kontaktů v marketingu. A z vlastní zkušenosti vím, že lidé se potřebují někde setkávat. S vhodnými prostory ale byla situace v Humpolci dlouho velmi špatná. Přitom město na dálnici, která se kříží se spojkou z Hradce Králové na České Budějovice a leží v srdci republiky, by k tomu vybízelo. Chtěl jsem to mít v nějaké kvalitě, a to vše vedlo k vybudování hotelu a všemu, co s ním souvisí.
Nejen hoteliérem jste se stal. Navíc je z vás expert na využití energií a energetickou soběstačnost. Právě v těchto oblastech jste s areálem MHA získal několik ocenění…
To zase souvisí s mým původním vzděláním. Jsem konstruktér, absolvent ČVUT. V okamžiku, kdy se hotel projektoval, začal jsem se zajímat, jaké technologie tam budou z pohledu dobrého vlivu na prostředí interiérů, provozních nákladů a z pohledu udržitelnosti. V té době – to bylo kolem roku 2010 – jsem se rozhodl jít cestou tepelných čerpadel. Byli jsme jedni z vůbec prvních, kdo je v té době u tak velkého komerčního areálu použil. Pro ten rozsah to nebylo všední řešení.
Tenkrát s tím projektant neměl zkušenosti, dodavatel se toho bál. Vybrali jsme totiž poměrně komplikovanou technologii, jejíž základem jsou hlubinné vrty. Podzemní labyrint tu má celkovou délku asi 2 500 metrů. Neustále jím protéká médium, jež předává energii ze země do vody a zpět. Přes počáteční obavy se to podařilo a funguje spolehlivě i dnes.
To ale není vše, že?
Není. S tepelnými čerpadly souvisela i první fotovoltaika na střechách a bateriové úložiště energie, které jsme pořídili, jakmile se na trhu objevilo. Rozvíjeli jsme to dál a dál. Podstatná je dnes inteligence areálu v řízení energií, tepla, vody, chladu, v predikci provozní spotřeby a dalších ohledech. Díky úložištím nejrůznějšího druhu umožňuje předávání energií z jednoho bloku areálu na druhý. Vše je spoutáno složitým a chytrým informačním systémem. V upgradované verzi funguje velice dobře dodnes a počítáme s ním i dál.
To nebyly malé investice, zvláště v počátku, kdy nové technologie teprve přicházely na trh. Neměl jste obavy, že se to nakonec nemusí vyplatit?
Na začátku jsem to opravdu nevěděl. Tušil jsem, že můžeme jít správným směrem. Že je to nadčasová automatizovaná záležitost, která je bezemisní, spolehlivá, nepotřebuje obsluhu a můžete tam dělat různé bezpečnostní bypassy. Dnes nemáme žádné výpadky. Když náhodou vypadne jedna větev do poruchy, jiná ji dočasně nahradí. Je ale pravda, že na začátku ta investice byla vyšší. Dnes už jsou na tyto věci specializované firmy, které dokážou u konkrétního objektu přesně spočítat, jak projekt naprojektovat a jaká je investiční rentabilita. Už je to celé výrazně jednodušší a dnes se to rozhodně vyplatí.
Máte detailní představy, kam areál směřovat do budoucna? Je ještě prostor na jeho další rozvoj?
Poslední dobou nás velmi zajímá zeleň. Snažíme se v areálu sázet stromy i květiny, vysévat trávníky. Dřív to tu byly hlavně betonové a dlážděné plochy. Přibývá to, máme jednu zelenou střechu, minimálně dvě další připravujeme. V příštím roce chceme na 300 metrech čtverečních otevřít veřejnou zahradu a rádi bychom i lépe pracovali s dešťovou vodou. Zaměřit se chceme i na zelené stěny do interiérů. Jednu zkušební s automatickým zaléváním už máme v provozu. Další věcí je dokončit ATRIUM včetně venkovní expozice, uvnitř pak plánujeme bowling. A zvláštní kapitolou je depandance. To je samostatná budova. Máme ji vyprojektovanou, je vydáno stavební povolení, ale ještě nebyl čas se tomu úplně věnovat. Tím se areál zřejmě dokončí.
V Humpolci podobných míst pro setkávání i byznys v poslední době vyrostlo víc. Vedle vás je tu třeba rovněž bývalý průmyslový areál 8mička, návštěvnické centrum vybudoval pivovar Bernard. Humpolec tak potvrzuje, že je městem pro byznys…
Provozy, které jste vyjmenoval, jsou vidět na první pohled. Jsou to příklady, že občas nemusíte nic moc hledat, za ničím sofistikovaně jít a ono vás to stejně potká. (úsměv) Ale je tu spousta firem, které dělají skvělé věci a přitom nemají takovou publicitu. To ale neznamená, že jsou v pozadí. Jsou tu firmy, které podporují komunitní život, infrastrukturu, podporují město, pomáhají Humpolci rozvíjet jeho aktivity a přitáhnout do něj mladé lidi. Humpolec je krásné město, je nádherné svou polohou i přírodou okolo, logisticky velmi příjemné srdce Vysočiny. Je tu bezpečno. Jen by to chtělo víc terciární sféry, ta ve městě chybí.
Mluvíte jako čirý patriot…
Skutečně jím jsem, velkým. V Humpolci jsem se narodil, v Humpolci žiju a na rozvoji města mi opravdu záleží. Byť vždy nejméně dva dny v týdnu trávím v Praze.
Petr Hendrych
- Narodil se v Humpolci. Letos mu bude 57 let.
- Vystudoval ČVUT, je inženýrem se zaměřením na konstrukci a systémy.
- Po studiích začínal podnikat, provozoval velkoobchod s papírem a tiskopisy, reklamní agenturu. Ta se později přerodila v marketingovou firmu.
- Firmu MHA založil v roce 1997. „Zákazníci potřebují široký spolehlivý servis s komplexní nabídkou služeb od jednoho spolehlivého partnera. Na tom jsme postavili byznys,“ říká velký humpolecký patriot.
- Po marketingové stránce se MHA stará například o firmy Innogy, Moneta Money Bank, Raiffeisen bank, Provident nebo Linde a mnoho dalších. Má za sebou velké marketingové projekty v Česku i na Slovensku.
- Za přerod brownfieldu v centru Humpolce získal Petr Hendrych několik ocenění. Fabrika HOTEL se například stal Stavbou roku 2012 v ČR, oceněn byl za vytvoření nevšední stavby s výraznou úspornou energetickou koncepcí se zřetelem k důležitému podílu na kultivaci městského prostředí.
Bernard, Hendrych a bratři Rýznerové. Lidi, kteří Humpolec v 21 stol. opravdu pozvedli.