Máme je vlastně skoro za rohem. Přesto jsme Moravské Kopanice dlouhé roky vnímali hlavně jako cestu na Slovensko. Projeli jsme Starým Hrozenkovem, možná se na chvíli zastavili, a pokračovali dál. Až teď jsme se rozhodli zpomalit. A zjistili jsme, že jsme si nechali ujít nádherný kus Moravy, který podle nás rozhodně stojí nejen za jednodenní výlet, ale klidně za celou dovolenou.
Jsou místa, která člověk zná od dětství, ale vlastně je vůbec nezná.
Přesně takové pro nás byly Moravské Kopanice.
Když jedete ze Zlínska směrem na Slovensko, projedete Starým Hrozenkovem, minete odbočky na Žítkovou, Vyškovec nebo Lopeník a za chvíli jste za hranicí. Člověk má pocit, že Kopanice zná. Ve skutečnosti je ale často zná jen z okénka auta.
A to je obrovská škoda.
Teprve když jsme sem začali jezdit pomaleji, zastavovat, chodit po okolních cestách a dívat se kolem sebe, pochopili jsme, proč má tahle krajina tak silné kouzlo.
Tohle nejsou Pustevny. A právě proto sem jeďte
Pokud máte rádi hory, možná vás napadne: proč bych měl jet zrovna sem, když můžu vyrazit na Pustevny, Radegast nebo Lysou horu?
Právě proto, že Moravské Kopanice jsou úplně jiné.
Nečekají vás tu davy turistů proudící po jednom hřebeni. Nemusíte hledat místo na parkování, čekat frontu na občerstvení ani se prodírat mezi stovkami lidí.
Tady se jezdí pomaleji.
Krajina se nesnaží ohromit jedním monumentálním vrcholem. Ohromuje spíš tím, jak se před vámi vrství jeden kopec za druhým. Louky přecházejí v lesy, mezi nimi se objevují staré chalupy a roztroušené usedlosti a za další zatáčkou se otevře úplně nový výhled.
Moravské Kopanice leží v samém srdci CHKO Bílé Karpaty na moravsko-slovenském pomezí. Tradičně se k nim řadí Starý Hrozenkov, Žítková, Vyškovec, Vápenice a Lopeník. Pro zdejší krajinu jsou typické právě rozptýlené usedlosti a kopaničářský způsob života.
A možná právě proto mají takovou atmosféru.
Je tu klid. Opravdový klid.
Žítková: začněte právě tady
Kdybychom měli někomu doporučit jedno místo, odkud začít Moravské Kopanice objevovat, bude to Žítková.
Obec se nerozkládá v klasickém údolí jako většina českých vesnic. Domy a usedlosti jsou rozeseté po okolních stráních. A právě při jízdě mezi nimi člověk pochopí, co znamená kopaničářská krajina.
Žítková je také místem, které proslavily žítkovské bohyně.
Nejde jen o legendu z moderních románů. Fenomén žítkovských bohyní je skutečným předmětem etnologického výzkumu. Masarykova univerzita například uvádí terénní výzkumy posledních žijících bohyní Irmy Gabrhelové a Kateřiny Hodulíkové a jejich praktik lidové magie.
O ženách, které měly umět léčit, odříkávat nemoci nebo pomáhat lidem v životních nesnázích, se na Kopanicích vyprávělo po generace.
A právě to je na tomto kraji zajímavé. Nemusíte věřit na kouzla ani na nadpřirozené schopnosti. Stačí se projít po Žítkové a představit si, jak tu lidé před desítkami či stovkami let žili – často v samotách, daleko od dnešního pohodlí, obklopeni lesy a loukami.
Poslední autentická žítkovská bohyně Irma Gabrhelová zemřela v roce 2001. Její život a vzpomínky na ni se staly součástí dokumentování tohoto pozoruhodného fenoménu.
Největší atrakce? Výhledy
A teď to nejdůležitější.
Výhledy.
Kopanice nejsou krajina, kde vyjdete jeden kopec a řeknete si „tak, jsem nahoře“. Tady je výhled skoro součástí samotné cesty.
Stačí někde zastavit, vystoupit z auta a chvíli se dívat.
Z vyšších míst můžete pozorovat hřebeny Bílých Karpat, slovenské kopce za hranicí a při dobré viditelnosti opravdu daleké horizonty.
A pokud chcete výhled opravdu „se vším všudy“, vydejte se na Velký Lopeník.
Na jeho vrcholu stojí dřevěná rozhledna vysoká 22 metrů. Z její plošiny se otevírá pohled na českou stranu směrem k Chřibům, Hostýnským a Vizovickým vrchům a Beskydám. Na slovenské straně pak můžete za dobré viditelnosti zahlédnout například Malou Fatru, Strážovské vrchy nebo Považský Inovec.
A právě tady člověk pochopí, jak zajímavou polohu Kopanice mají.
Stojíte na Moravě a současně se díváte hluboko na Slovensko.
Navíc jste jen kousek od hranice a nedaleko se tyčí také Velká Javořina – nejvyšší hora Bílých Karpat s nadmořskou výškou 970 metrů.
Vyškovec: když chcete Kopanice opravdu zažít
Dalším místem, které bychom rozhodně nevynechali, je Vyškovec.
Tady už je kopaničářská krajina opravdu koncentrovaná. Usedlosti jsou roztroušené po svazích a člověk má místy pocit, že se ocitl v úplně jiném světě.
Vyškovec vznikal postupným spojováním jednotlivých samot a usedlostí a dodnes se zde dochovaly některé prvky tradiční kopaničářské architektury. V okolí jsou také cenné horské louky s řadou chráněných druhů rostlin a živočichů.
A právě ty louky jsou jedním z důvodů, proč jsou Bílé Karpaty tak výjimečné.
Nečekejte vysokohorskou divočinu. Je to kulturní krajina, kterou po staletí vytvářeli lidé společně s přírodou.
Projděte si naučnou stezku
Kdo chce Kopanice opravdu poznat, může vyrazit na Naučnou stezku Moravské Kopanice.
Ta spojuje okolí Starého Hrozenkova a Žítkové a na jednotlivých zastaveních vysvětluje zdejší přírodu, historii i tradiční způsob života.
Aktuální informace obce Žítková uvádějí základní okruh dlouhý 11,6 kilometru s převýšením přibližně 410 metrů. Celý systém stezky včetně odboček může být výrazně delší.
Tady je ale potřeba jedna důležitá poznámka.
Není to stezka pro pohodovou procházku s hlubokým kočárkem.
Oficiální informace upozorňují na lesní a polní cesty a převýšení.
Pokud tedy vyrážíte s malými dětmi, udělali bychom to jinak.
Tip na Kopanice s kočárkem
Nechte si auto jako základnu a vybírejte kratší úseky po místních zpevněných komunikacích kolem Žítkové, Vápenic nebo Starého Hrozenkova. Nemusíte přece absolvovat celou turistickou trasu.
Velkou výhodou Kopanic je, že krásná místa nejsou soustředěna na jednom turistickém chodníku. Stačí popojet autem, zaparkovat na vhodném místě a udělat si vlastní krátkou procházku.
Pro rodinu s kočárkem je tak podle nás mnohem příjemnější kombinace krátké procházky, vyhlídky, dobrého oběda a dalšího přejezdu než snažit se za každou cenu absolvovat jeden dlouhý okruh.
A jestli máte sportovní kočárek s většími koly, možnosti se samozřejmě výrazně rozšiřují.
A pak přijde jídlo
Kopanice nejsou jen o chození.
A to je další důvod, proč bychom sem klidně jeli na celý víkend.
Přímo na Žítkové najdete například Ralph’s Restaurant & Pub, kde se dá výlet spojit s pořádným jídlem.
Další jistotou je Hotel Kopanice. Restaurace je otevřená i pro veřejnost a hotel staví na místních surovinách, domácích mléčných výrobcích, bylinných čajích a marmeládách.
A pokud máte rádi regionální produkty, rozhodně si dejte do seznamu Sýr Od Kapličky na Žítkové. Tohle je ráj na zemi. Chcete si opravdu dopřát něco nezapomenutelného z Kopanic..?
Vezměte si knihu – je jedno bude-li od pana Jilíka či paní Tučkové. Sedněte si s ní na lavičku u této rodinné ovčí farmy o 100 metrů blíže, než je „muzeum bohyní“, začtěte se, a nebo poslouchejte zpěv ptáků kolem a bzučení včel v doškové střeše, občasné ovčí zabečení či jemné cinkání ovčích zvonků … Pohlaďte starého psího dobráka, který si vás přišel ze zvědavosti prohlédnout a uvítat vás. Prostě a jednoduše – Zastavte se a vnímejte plnými doušky nebe a kraj kolem. A především – dopřejte si vynikající ovčí sýr, žinčici, domácí limonády, klobásky, báječné lokše s brynzou, a nebo brzy po ránu čerstvě upečené a ještě horké fantastické koláče. Nebude se vám chtít z farmy odejít, i když se budou stíny dloužit, a slunce se pomalu schová za obzor.
Právě taková místa jsou podle nás pro Kopanice typická. Nejde o gastronomickou destinaci plnou desítek podniků. Spíš o malé místní podniky a výrobce, kde má smysl zastavit se, ochutnat a něco si odvézt domů.
Ve Starém Hrozenkově pak funguje například Motorest Starý Hrozenkov nebo Bufet Celnice.
A pokud budete mít štěstí na sezónní provoz, stojí za to hledat i drobné stánky s domácím chlebem, sýry a dalšími místními produkty. Regionální informační centrum například upozorňuje na sezónní občerstvení na Žítkové a domácí výrobky místních producentů.
Z jednodenního výletu může být celý víkend
A právě tady bychom udělali možná největší chybu, kdybychom Kopanice brali pouze jako jednodenní zastávku.
Zkuste tu zůstat.
Kopanice mají totiž přesně ten typ atmosféry, kdy večer nechcete sednout do auta a jet domů.
Můžete si vybrat třeba Penzion Mikulčin vrch, který je vhodnou základnou pro poznávání okolí.
Přímo na Lopeníku je pak například Chata pod sedlem, Lopeník nebo Rekreační středisko Chata Lopeník.
A pokud chcete něco pohodlnějšího, ale stále přímo v krajině, zajímavou možností je Wellness Chata Jana na Lopeníku.
Na Žítkové pak nabízí ubytování přímo v kopaničářské krajině například Pod Žítkovským vrchem – apartmány.
A kdo chce trochu více komfortu, může zvolit právě Hotel Kopanice, který nabízí kromě ubytování také bazén, vířivku, wellness a restauraci.
Tady se nemusí nic uspěchat
Možná právě to je na Moravských Kopanicích nejlepší.
Nemusíte mít ambici „zdolat“ kopec.
Nemusíte ujít dvacet kilometrů.
Nemusíte mít přesně naplánovaný program.
Sednete do auta, vyjedete nad Žítkovou a najednou před vámi bude krajina, na kterou se budete chtít dívat.
Zastavíte u lesa.
Projdete se po louce.
Dáte si oběd.
Pokračujete na Vyškovec.
Pak třeba Lopeník a rozhlednu.
A večer si uvědomíte, že jste vlastně celý den skoro nic nestihli.
A přitom jste zažili jeden z nejhezčích výletů za dlouhou dobu.
Takže Pustevny? Tentokrát zkuste Kopanice
Pustevny, Radegast nebo Lysá hora mají samozřejmě svoje kouzlo. Ale pokud už vás trochu unavuje hledání parkovacího místa, davy lidí a pocit, že jste na výletě společně s polovinou republiky, zkuste to letos jinak.
Vyrazte na Moravské Kopanice.
Jeďte na Žítkovou.
Projeďte si Vyškovec.
Vyšlápněte na Velký Lopeník.
Podívejte se z rozhledny na Moravu i Slovensko.
Ochutnejte něco místního.
A hlavně zpomalte.
My jsme si totiž až teď uvědomili, že jsme kolem tohoto nádherného kraje roky jen projížděli cestou na Slovensko.
A po prvních výletech máme jedinou otázku:
Jak jsme mohli tak dlouho jezdit kolem a nikdy pořádně nezastavit?
Moravské Kopanice jsou totiž přesně ten typ místa, který možná není největší, nejvyšší ani nejznámější.
Ale když ho objevíte, může se vám dostat pod kůži mnohem víc než slavnější turistická střediska.
Jo, Kopanice jsou opravdu nádherné. 🙂 Pokud vás tenhle kraj zaujal, doporučuji si přečíst Tajemství bohyní na Žítkové od Vlastimila Hely. Je to faktografická kniha a zajímavé je mimo jiné i povídání faráře Josefa Hofera, který na Žítkové žil a zdejší kraj i lidi dobře znal.
A pak určitě Žítkovské bohyně od Kateřiny Tučkové. To už je sice beletrie a příběh je fiktivní, ale pokud máte tenhle kraj rádi, myslím, že vás bude bavit. Člověk se pak na Žítkovou a celé Kopanice dívá zase trochu jinýma očima.
Jojo, díky za tip. Obě knížky už mám doma a čekají na přečtení. Od pana Hofera jsem už přečetl „Kopaničářské povídky“ a to bylo opravdu super. Farář Josef Hofer prožil na Kopanicích 11 let. Po celou dobu byl jistě kopaničářům dobrým rádcem, duchovním správcem a pomocníkem. To nejdůležitější pro nás ale je, že sesbíral a hlavně zapsal nespočet příhod ze života lidí z tohoto „Bohem zapomenutého kraje“, jak se mu často říkalo. A díky tomu jsem mohl konečně trochu nahlédnout do opravdového života kopaničářů a žítkovských bohyní. Do života v nádherném, ale zároveň drsném kraji, který svým obyvatelům opravdu nic nedaroval.
Člověk při čtení přemýšlí, jak by v takových podmínkách vůbec obstál. Já tedy asi moc ne. 😄 Já bych tam taky věřil na kouzla a čáry. Když člověk vidí, jak těžký a nejistý život tam lidé vedli, začíná chápat, proč takové příběhy a víra v nadpřirozeno vůbec vznikaly.
Mimochodem, víte, že i slavný film „Želary“ má svůj základ právě tady na Kopanicích?
Dalšími knihami, které krásně popisují tento kraj a život v jeho odlehlém koutě, jsou právě „Želary“ a „Jozova Hanule“ od spisovatelky Květy Legátové, která žila a působila jako učitelka ve Starém Hrozenkově. Knihy poprvé vyšly v roce 2001 a o rok později za ně Květa Legátová získala Státní cenu za literaturu. A právě podle literární předlohy vznikl v roce 2003 i slavný film „Želary“.
Takže kdo má Kopanice opravdu rád, má tady vlastně docela pěkný seznam literatury, se kterou se dá tenhle kraj poznávat ještě trochu jinak. 🙂
Jééé, článek o mých milovaných Kopanicích! ❤️ Teda ale na druhou stranu – raději jste si to měli nechat pro sebe. 😄 Protože jestli se sem teď nahrnou lidi a z Kopanic se stane stejný disneyland jako ze Šumavy, tak to teda ne. To nikdo nechce.
Teď je tady klid a liduprázdno. Touláte se po místních kopečcích a loukách úplně sami, vykoupete se v krásném rybníčku, kde nikdo není… A když už přijedou turisté, tak většinou na půl dne a zase jedou pryč. Večer je tu zase klid. Žádné velké sjezdovky tu nejsou (tedy u Vyškovce jsou, ale ty jsou úplně prťavé), luxusní pětihvězdičkové wellness hotely ani apartmánové komplexy taky ne. Takže davy raději odjedou jinam. 😁
My jsme to měli úplně stejně jako vy. Taky jsme přes Hrozenkov vždycky jen profrčeli na Slovensko a ze silnice si říkali, jak jsou ty kopečky hezké. Až jsme jednou na doporučení manželova kolegy vyrazili na prodloužený víkend. No… a zůstali jsme deset dní. 😄 Od té doby se sem vracíme. Je tu prostě krásně.
Žítková je samozřejmě nádherná, taková romantika. Ale my máme možná ještě o něco raději Vyškovec. Ten je takový divočejší a dobrodružnější. Krásné výhledy, rozhledny, horské chaty a malé hospůdky. Přesně ten typ místa, kde se člověku nechce nikam spěchat.
A ještě jedna věc – zdá se, že Žítkovské bohyně stále žijou a existují::
https://www.nasevalassko.info/zpravodajstvi/rozhovory/item/13217-cista-duse-ester-se-srdcem-ke-kopanicim-nahodne-setkani-na-ktere-se-nezapomina.html
Takže ano – Kopanice rozhodně doporučuji. Ale zase ne moc nahlas! 😂
Jojo, zrovna zítra zase vyrážíme na Vyškovec, takže bistro Na Kopanicích určitě navštívíme a nějaké dobroty si tam koupíme. Já se tak těším!
Jojo, a pokud hledáte na Kopanicích nějaké netradiční, hezké a zajímavé ubytování, mohla by vás zaujmout chalupa Vyškovec-Vlčí s úžasnou paní majitelkou. Ta by snad nadchla pro udržitelný způsob života i toho nejzatvrzelejšího ekoskeptika. Děti tu byly jako v ráji. Pokoje jsou vyzdobené obrázky postaviček z Večerníčků, v jídelně je velká herna a domeček pro děti a paní domácí měla solidní zvěřinec. Po dohodě nám nabídla podojit kozu a ukázala nám i výrobu domácích sýrů. Venku ohniště, pískoviště, různá jezdítka a veliká zahrada. V noci nás chodil navštěvovat ježek. Na střeše soláry, oddělené rozvody vody (pitná a užitková na nádobí)… Prostě inspirativní po všech stránkách. A hlavně skvělá základna pro výlety po okolí. Vyškovec máte hned za dveřmi a na Velký Lopeník, Žítkovou nebo další místa na Kopanicích je to kousek. Za nás jedno z těch ubytování, kde nejde jen o to, kde přespat, ale kde je samotný pobyt součástí zážitku.