Píšou o Humpolci: Pozorování hvězd s kočičákem. Elektrickým Jaguarem jsme zajeli do tiny housu uprostřed ničeho

Udržitelný výlet s SUV Jaguar I-Pace nás zavedl až pod Lipnici nad Sázavou, kde jsme si vychutnali pohostinnost domku Rocksky House.

Na rýsovacích prknech inženýrů automobilek, kteří mají za úkol rozhodovat o budoucnosti mobility, vznikají nejrůznější výtvory. Někdo se soustředí na efektivitu, jiní sázejí více na design, někomu jde o dokonalý požitek z jízdy. A pak jsou tu ti, kteří dovedou mezi oběma disciplínami najít vyvážený poměr a přinést na trh elektřinou poháněný vůz, který baví, hezky se na něj dívá, a jízda s ním dává smysl.

Jedním z takových vozů je i elektrický Jaguar I-Pace, SUV, se kterým britská legenda poprvé vkročila do elektrických vod. Stalo se tak v roce 2018, tedy v době, kdy vlna elektromobility teprve nabírala na své síle. Přesto se v Jaguaru podařilo stvořit vůz, který bude mít ještě pár let silné slovo v segmentu, kde mu konkurují vozy, jako je Tesla Model X, Audi e-tron či BMW iX. Tedy samí silní hráči, kteří dovedou své uživatele přepravit ve skutečně luxusních kulisách.

Rozhodli jsme se proto tento vůz vzít na místo, které si zakládá na velice podobných hodnotách. Do malého domku Rocksky House, pojatého jako luxusní apartmá nabízející přímo z postele neuvěřitelný výhled do okolní přírody i na hvězdy, a který je ve jménu udržitelnosti zcela odstřižen od sítě. To už však trochu předbíháme.

Elektrická šelma

V den, kdy se nám elektrický Jaguar dostal do rukou, byly síla slunce a teploty vyloženě italské, proto se našim prvním cílem staly pizza, salát s chobotnicemi a kapka Crodina v Poděbradech. Na naší cestě jsem zprvu zaujal pozici na zadním sedadle. Přeci jen Jaguar I-Pace je automobil za více než dva miliony korun, a proto je dost možné, že v něm někteří jeho majitelé budou jezdit zásadně vzadu.

Interiér testovacího kusu, oděného ve sportovně vyhlížejícím modrém laku, byl vyveden v krémových tónech, které mu spolu s panoramatickou střechou dodávaly až nečekaně lehký a prostorný charakter. Určitý podíl na tom nesl i minimalismus, který zadní část vozu nabízela. Mimo tlačítka na elektrické ovládání okének zde pasažér nemá příliš mnoho jiných možností, jak s vozem interagovat.

Bylo tak více prostoru na vnímání jízdních vlastností vozu. Jaguar se proslavil pohodlnými automobily, které v sobě ovšem ukrývají dynamický charakter šelmy, jejíž jméno značka nese. A jinak tomu není ani u elektrického SUV. To z 0 na 100 km/h dokáže zrychlit za 4,8 sekundy a nabídnout maximální rychlost až 200 km/h.

Tuto hranici jsme sice netestovali, nejsme totiž bandité, nicméně během jízdy po dálnici je nutné buď nastavit tempomat, nebo bedlivě sledovat ukazatel rychlosti. S vozem se totiž velice snadno dostanete nad 150 km/h, aniž by vám přišlo, že tak vysokou rychlostí skutečně uháníte.

Po dobrém italském jídle jsem měl co dělat, aby mě vůz v kombinaci s parným letním dnem neukolébal ke spánku. Naštěstí jsem vábení zavřít oči odolal, a tak jsem nezaspal ani naši další zastávku, Litomyšl, kam jsme přijeli obdivovat tamní architektonické krásy.

Ještě předtím však bylo nutné píchnout vůz do nabíječky, protože baterka hlásila necelých 20 %. Na jedno nabití baterie o kapacitě 90 kW sice I-Pace dokáže poskytnout své služby na více než 300 kilometrů, před naším výletem však kolegové z vozu již trochu šťávy usrkli, a tak bylo nabíjení nezbytné. Auto jsme proto zaparkovali u dobíjecí stanice ČEZu o výkonu 50 kW, a vydali se do města.

Toulky po něm nám nějakou tu hodinku zabraly, a tak jsme po návratu již usedali do plně nabitého vozu. Ostatně za využití domácí nabíječky o výkonu 11 kW by se baterie měla nabít z nuly na 100 % za 8,5 hodiny. Pokud bychom naopak zaparkovali u rychlonabíječky, stačila by nám na dobití přibližně hodina.

Kočka na rozpálené silnici

Po dobrém jídle a krásách Litomyšle nás čekal poslední bod tohoto výletu. A to malý domek pojmenovaný Rocksky House nedaleko Humpolce – u malé obce Kejžlice na Vysočině. Což znamenalo, že nás ten den čekal finální, přibližně hodinový přesun. Tentokrát po okreskách a klikaticích.

To už jsem za volant usedl i já, abych se s Jaguarem náležitě pokočkoval. Naplno se mi otevřela možnost vychutnat si výkon 294 kW, tedy 400 elektrických koníků – generovaných dvojicí elektromotorů. Jak moc zostra toto spřežení žene celý povoz kupředu, může řidič volit skrze tři jízdní režimy. První myslí na co nejdelší životnost baterie, druhý je kompromisem mezi výkonem a spotřebou a se třetím lze Jaguaru pořádně vyprášit kožich.

Jízda s vozem je skutečně zábavná, díky nízkému těžišti drží na silnici jako přikovaný a rychle zapomenete, že automobil měří na délku téměř 4,7 metru a na šířku má přes dva metry. Přesto jsem během jízdy objevil i několik drobných nedostatků. Ty jsem shledal v umístění páček, které byly posazené hodně nad volantem a manipulace s nimi nebyla zcela přirozená. To ovšem mohlo být i nesprávným nastavením volantu.

Kde problém určitě nespočíval mezi volantem a sedadlem, byla navigace. Díky její občasné nepřehlednosti jsme některá místa opěvovali dvakrát a na některých do třetice zakleli. Přesto nás navigace nakonec úspěšně zavedla až pod hrad Lipnice nad Sázavou, kde se nacházel domek, který se stal na jednu noc naším vlastním hradem.

K domku vedla polňačka, na níž jsme si mohli alespoň v rychlosti ověřit schopnosti Jaguaru mimo zpevněnou vozovku. SUV se často prezentují jako vozy schopné zdolat i horší cesty, ne vždy je tomu ale skutečně pravdou. S Jaguarem jsme veškeré výmoly překonali s pohodlnou lehkostí, a tak nás dopravil až přímo před domek, a nemuseli jsme nosit věci z kufru o objemu 500 litrů vůbec daleko.

Hvězdná observatoř

Domek pojmenovaný Rocksky House je zástupcem moderních útočišť zasazených do lůna přírody, která nabízejí krátkodobé ubytování v maximálním sepětí s přírodou, aniž by host přicházel o komfort. Konkrétně toto dočasné bydlení jeho majitelé vytvořili z vysloužilého lodního kontejneru, který umístili na podvozek staré maringotky a následně mu vdechli kouzlo, jímž dnes oplývá.

Až na zapojení elektřiny majitelé veškeré úpravy provedli svépomocí, díky čemuž je realizace přestavby vyšla zhruba na 800 tisíc korun. „Rozhodli jsme se, že nebudeme šetřit na materiálech a pokusíme se udělat opravdu hezký, útulný prostor, který bude co nejvíce propojen s okolní přírodou, ale zároveň se v něm budete cítit skvěle, i když bude venku zrovna pršet,“ vysvětluje Jiří Rokoský, který dům vybudoval se svou přítelkyní.

Během našeho pobytu zrovna dozrávalo obilí, které před domem vytvářelo zlatavé moře klasů, čekajících na sklizeň. Naopak prostor za domem strážily vysoké borovice, a tak absolutní samotu a soukromí občas narušovalo jen několik ušáků prohánějících se v okolí. Umístění si majitelé vybrali právě pro úplný klid a krásné výhledy do okolí a také pro hvězdné nebe. To zde po setmění rozehrává své jedinečné představení, které je jen minimálně rušeno světelným smogem.

Hosté mohou oblohu obdivovat z terasy u domku nebo terasy ležící vedle domu, případně skrze jednu z prosklených stěn ložnice či skrze okno umístěné ve stropu ložnice. A již brzy by zde mělo být pozorování hvězd ještě zajímavější. „Již za několik týdnů do domku dorazí Vespera, což je revoluční autonomní teleskop, který propojíte s mobilem a vyfotíte s ním třeba Měsíc nebo vzdálenou mlhovinu. Konečně se naplní naše vize do posledního detailu,“ vysvětluje Rokoský.

Onou vizí je nabídnout ubytování v domku šetrném vůči okolní přírodě, ve kterém člověk dokáže zpomalit a izolovat se od urychlené doby. Nabízí možnost pozorovat okolní přírodu, zvěř, hvězdy, poslouchat ptáky, šum lesa a praskání dřeva v kamínkách, jež slouží k vytápění domku během chladnějších dní. To všechno bez dosahu jakéhokoli Wi-Fi signálu. Tedy zažít něco, co už mnoho lidí vůbec nezná.

Jde to i bez sítě

Domek navíc nabízí inspiraci. Ukazuje totiž, že podobný objekt vůbec nemusí být připojený k rozvodné síti, a přesto je schopen provozu od jara do podzimu. „Na střeše jsou solární panely, které získávají elektrickou energii pro pohon všech systémů. Střecha je současně mírně sklopená a přes okap napojená na nádrž s vodou. Za nádrž jsme napojili filtrační zařízení a čerpadlo, které nažene vodu do domku. Do skříně se zrcadlem jsme zabudovali bojler, záchod je kompostovací. Sprcha, umyvadlo a dřez jsou pak napojeny na odpadní nádrž, která má integrované senzory hladiny,“ vyjmenovává Rokoský jednotlivá soběstačná řešení domku.

Vybavení samotného interiéru je spíše minimalistické, nabízí však možnost příjemně se vyspat, uvařit si, provést veškerou potřebnou hygienu a zarelaxovat si. Jediné, co nám trochu scházelo, bylo ohniště či gril, kde by bylo možné připravit jídlo přímo v přírodě, jinak toto místo nemělo žádnou chybu.

A pokud by vám přeci jen čtyři stěny domku začaly být malé, není nic jednoduššího než se vydat na výlet do okolí. A jeden tip rovnou přidávají i majitelé domku. „V krámku v Kejžlici v zatáčce si můžete koupit teplou sekanou, zabalit si ji a vyrazit pěšky na Lipnici nad Sázavou. Cesta vede lesy a je to jen pár kilometrů. Hrad, který je na jejím vrcholu, vidíte i přes obří ložnicové okno, takže naplníte to, k čemu vás Rocksky House láká hned od začátku,“ říká Jiří Rokoský.

Na výšlap na hrad nám bohužel čas již nezbyl. Po příjemném spánku jsme brzy k ránu nadzvedli kotvy, u snídaně si vychutnali pomalu sílící paprsky slunce a zamířili zpět do Prahy. Uzavřeli jsme tak výlet, který bychom mohli bez problému absolvovat v SUV s klasickým spalovacím motorem a přespat v domku připojeném k síti. Jenže to bychom neměli tam někde vzadu onen příjemný pocit, že jsme svým putováním zatopili planetě podstatně méně, než pokud bychom volili ony konvenční varianty.

Převzato z: https://cc.cz/nova-podoba-univerzitni-auly-podle-architektky-evy-jiricne-vlni-se-a-hraje-zivymi-barvami/