Zku*vil jsem vám celou generaci, řekl Magor Jirous estébákům. Zemřel před deseti lety

6

Autor něžných, ale i dryáčnických veršů Ivan Martin Jirous, přezdívaný Magor, měl mnoho tváří. Vystudovaný historik umění a výtvarný kritik. Také ale nevypočitatelný provokatér. Signatář Charty 77 a výrazná postava undergroundu, odpůrce totalitního režimu v bývalém Československu, který v jeho vězeních strávil téměř osm a půl roku. Jirous zemřel v noci na 10. listopadu 2011 v Praze.

„Vyhrávám já. Zkurvil jsem vám celou generaci.“

Za své životní heslo považoval větu: „Jdu do bitvy teprve, když je prohraná“. Svým způsobem života provokoval a vyvolával různé reakce okolí. Někteří oceňovali jeho sveřepost a důslednost v hledání osobní svobody a v odporu proti jakémukoli svazování, jiní ho vnímali prizmatem jeho básnické tvorby. Další Jirouse považovali za excentrického pomatence a alkoholika. On sám se ale za rozporuplnou osobnost nepovažoval: „Já se tak necítím. Žiju sám se sebou v absolutním souladu. Já nemám žádný problémy, problémy se mnou mají jiní.“

Jirous, který kdysi řekl, že „underground je reakcí na odlidštění“, byl znám svým odporem proti bývalému komunistickému režimu, ale i proti pozdější „diktatuře zvrhlého neokapitalismu“. Hodně času trávil na Vysočině v Prostředním Vydří, kde měl statek a kde žil „hluboko pod hranicí existenčního minima“.

Po jednom zatčení mu údajně řekl vyšetřovatel: „Tak vidíte, že nad vámi vždycky vyhrajeme.“ „Mýlíte se,“ odpověděl Magor, „vyhrávám já. Zkurvil jsem vám celou generaci.“

Kniha roku i Cenu Jaroslava Seiferta

Jirousova první sbírka básní Magorův ranní zpěv je z roku 1975. Po ní následovaly další, například Magorovy labutí písně, za něž dostal Cenu Toma Stopparda. Psát nepřestal ani po roce 1989, kdy jeho dílo začalo oficiálně vycházet. Magorovu summu (1998) označili kritici za nejlepší knihu roku. V roce 2006 dostal literární Cenu Jaroslava Seiferta za celoživotní básnické dílo.

Ivan Martin Jirous se narodil 23. září 1944 v Humpolci. Přestože vystudoval dějiny umění, s výjimkou působení v časopise Výtvarná práce se oboru nikdy nevěnoval. Svůj zájem soustředil na neoficiální kulturu – underground, který se po první čistě literární vlně začal na konci 60. let sbližovat s hudbou. Rok před obhájením diplomové práce (1968) začal Jirous spolupracovat s hudební skupinou The Primitives Group, dva roky nato se stal uměleckým vedoucím The Plastic People of the Universe a teoretikem uměleckého sdružení Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu.

Čtěte dále:   Humpolec na videu: Obrázky z Humpolce od roku 1900

V následujících dvou desetiletích, kdy se živil jako hlídač a pomocný dělník, působil jako ideolog a organizátor českého undergroundového hnutí. V roce 1973 byl poprvé odsouzen, po propuštění uspořádal kromě řady ilegálních výstav a koncertů také dva „festivaly druhé kultury v ČSSR“ (Postupice 1974 a Bojanovice 1976). V únoru 1975 napsal Zprávu o třetím českém hudebním obrození, klíčový text o kořenech a dosavadním vývoji české nezávislé kultury.

Pobyty za mřížemi, prezidentova milost a úmrtí v Praze

Poté následovaly další pobyty za mřížemi, jeho poslední věznění ukončila až milost prezidenta v listopadu 1989. Odsouzen byl celkem pětkrát, většinou za pobuřování. Ve vězení strávil celkem osm let, pět měsíců a tři dny.

Jirous, který pseudonym Magor začal používat v roce 1972 po jednom mejdanu (údajně jej tak poprvé označil hudebník Mejla Hlavsa), byl dvakrát ženatý. První manželkou byla básnířka Věra Jirousová, druhou malířka Juliana Stritzková. V druhém manželství se mu narodily dcery Františka a Marta a podle dostupných informací měl i nemanželského syna Daniela. Úředně byl jeho synem i Tobiáš Jirous, jehož biologickým otcem je však bývalý disident Jiří Němec.

Ivan Martin Jirous zemřel v noci z 9. na 10. listopadu 2011 ve věku 67 let. Krátce po jeho smrti vyšel sborník textů s názvem Aby radost nezmizela s podtitulem Pocta Magorovi. Jako vzpomínka na odpůrce komunistického režimu vznikly také dva filmy. Dokument Rok bez Magora byl poprvé uveden v listopadu 2012 v pražském Divadle Archa na akci Pocta českému undergroundu II. Předtím měl televizní premiéru hodinový dokument Moniky Le Fay 04826 Jirous.

V roce 2012 se Jirous stal laureátem plzeňské Ceny 1. června in memoriam a ve stejném městě byl po tomto disidentovi pojmenován most přes železniční koleje u nádraží Jižní předměstí. V roce 2013 vyšly z pozůstalosti soubory Úloža a Magorův noční zpěv, v roce 2015 sbírka Akrostichy a v roce 2018 Magorův ranní zpěv / Magorova děťátka. V roce 2017 vyšel životopis Jirouse od novináře Marka Švehly.

Axl

6 thoughts on “Zku*vil jsem vám celou generaci, řekl Magor Jirous estébákům. Zemřel před deseti lety

  1. Taky jsem přemýšlel ja by to bylo kdyby po válce nestihli komunisti zničit rodiny mých prarodičů a oni mohli vést své firmy a statky dodnes. Dle mého komunisti zničili generaci mých rodičů, i moje generace je silně postižená a moje děti jistě taky cítí, že kdybych nemusel začínat od 0, tak by bylo i líp. Samozřejmě mnoha lidem pohohli k majetku a vzdělání, ale to nevyváží zvěrstva co prováděli. Muj strýc byl vězněn při procesu „Zelená internacionála“ a jen číst co se tehdy dělo, mě přivádí k otázce kam může někdo tak klesnout. Dnešní šikana lidí kvůli Covidu taky zavání ničením současné generace.

    1. Je potřeba se dívat realisticky na svět a srovnávat srovnatelné. To znamená, že covid nelze ani v nejmenším srovnávat s dobou tzv.komunismu.
      Lidé se chovali v minulosti opravdu mnohdy sobecky a zle. Selské rody se stěhovaly z vesnic zbytečně a družstva pak neměla lidi. Špatné.
      Ale přes všechny chyby nepovažuji generaci za ztracenou.

Napsat komentář: Anonym Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Next Post

Radnice v Humpolci je spokojená: dělníci opravili řadu ulic i parkoviště u zušky

St Lis 10 , 2021
Všechny plánované investice se podařilo vysoutěžit, všechny firmy práce zahájily a nyní je postupně dokončují. Tak zní nejnovější informace z městského úřadu v Humpolci. Čtěte dále:   Vesnice Dobrá stávala na zemské stezce. Teď ji připomíná jen kříž s obrázkem svatého Václava
Opravy v Masarykově ulici a části ulice 5. května v Humpolci v roce 2020.

You May Like

Témata