Poslechněte si podcast Českého rozhlasu Vysočina.
Podcast zde: https://vysocina.rozhlas.cz/vila-otakara-meda-v-humpolci-odhaluje-kouzlo-funkcionalismu-i-pribeh-textilni-9567003
První vila ve stylu funkcionalismu v Kraji Vysočina byla postavena v Humpolci. Obchodník s látkami Otakar Med požádal architekta Josefa Gočára o návrh, a v roce 1935 byla vila dostavěna.
Rodina Medova v ní měla firmu, byt, střešní terasu i zahradu s bazénem. Josef Gočár navrhl také okolí vily. Přestože po znárodnění v roce 1948 vilu zkonfiskoval stát, nebyla přestavěna ani výrazně rekonstruována, a tak v ní mnoho detailů i prvků zůstalo původních.
V interiérech najde návštěvník původní nábytek, umyvadla s kohoutky, radiátory topení navržené také Josefem Gočárem, podlahu i výmalbu. „Například tato zelená odpovídá té původní výmalbě, ale je o pár odstínů křiklavější,“ ukazuje koordinátorka projektu Medovy vily Natálie Brzoňová. Původní vybavení zůstalo zejména v těch částech, kde žila rodina.
„Otakar Med se narodil v roce 1901 v Herálci u Humpolce do rodiny krejčího. V roce 1928 potkává svoji budoucí ženu, a rok nato se berou. Narodil se jim první syn Milan Med, akademický malíř, a ten je také autorem všech obrazů, které tady ve vile jsou.“ Medovi měli celkem čtyři děti, Hana Medová, později Strašilová byla poslední obyvatelkou domu, která ve vile žila až do roku 2021. Od rodiny nedávno Medovu vilu odkoupilo město Humpolec a připravuje její rekonstrukci a další využití.
Prohlídka vily zahrnuje i horní patro s menším bytem a vchodem na terasu, ta ale přístupná není. Přístupné jsou naopak rozsáhlé sklepy s původní pračkou ze třicátých let a spodní patro, kde mívali Medovi firmu. „V Humpolci bylo hodně textilních továren, a ty vyráběly sukna a lodeny. Vy ale jako běžný zákazník, jste nemohli jít do továrny a koupit si látku, museli jste jít k zasilateli, jako byl pan Med,“ vysvětluje Natálie Brzoňová. Průvodkyně vilou má ke stavbě silný vztah. „Já to tady miluju a myslím si, že je součástí kulturního dědictví Humpolce i s ohledem na jeho textilní historii. Na celé stavbě je vidět Gočárova genialita. Vidíte tady venku? Když si stoupnu před vstupní dveře, tak skrz sklo a ty další dveře na zahradu vidím přesně zarámovaný kostel. A to je taková moje třešnička na dortu, tu si schovávám na konec.“
