Chvála českých přísloví

Dnes již není zapotřebí, abyste vy sami byli moudří, vtipní a pohotoví, protože to za vás už obstarali jiní. Po celé věky chystali pro vás nepřebernou zásobu přísloví, pořekadel, úsloví a konverzačních obratů, takže stačí jen sáhnout, vytáhnout to pravé a již můžete vtipně glosovat jakoukoliv situaci.


Je ovšem nutno, abyste se vyvarovali užívání takových přísloví, která se k dané situaci buď nehodí, nebo hodí, ale jako pěst na oko. Bylo by to jednak směšné, jednak byste mohli vzít úhony, jak se dříve říkávalo.
Tak třeba není vhodné říkat člověku, kterému zemřela žena a děti a blesk zapálil nepojištěný dům, že každý je svého štěstí strůjcem. To může říci jen idiot, a je možné, že se tím stane strůjcem svého neštěstí, protože mu ten
osudem pronásledovaný člověk za tuhle moudrost rozbije hlavu. Proto by v tomto případě bylo snad vhodnější použít přísloví, že koho Bůh miluje, toho křížem navštěvuje. Tím toho postiženého velmi potěšíte.
Zrovna tak není dobře říkat někomu, kdo čeká patnáct let na povýšení a zase byl přeskočen, že trpělivost přináší růže. V tom případě by se spíše hodilo přísloví, že tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.

Velmi dobrá příležitost k použití zbrusu nových průpovídek se vám naskytne o pohřbu některého známého. Tu můžete těšit truchlící pozůstalé tím, že, jak se říká, mladý může, starý musí. Případně vtipně poznamenejte, že zemřelý to má za sebou a na nás to čeká.
Ještě daleko duchaplnější je konstatování, že
tam musíme všichni. Za takováto překvapující sdělení vám budou pozůstalí srdečně vděčni a podstatně zmírníte jejich žal.
Jsou ovšem situace a případy, kdy vám sebelepší přísloví není nic platné. Běda dozorci vězňů, který by pomáhal trestancům na svobodu a hájil se příslovím,
kdo chce kam, pomozme mu tam. Přesvědčil se o tom i muž, který neměl ani jediné šaty celé a už pětkrát byl vakcinován proti vzteklině, protože trval na tom, že pes, který štěká, nekouše. Kousali všichni.
Z toho je vidět, že není všechno zlato, co se třpytí. Jako třeba přísloví, kdo pozdě chodí, sám sobě škodí. Stal se případ, že lidé přišli pozdě na nádraží a zmeškali vlak, který se někde u Pardubic srazil s rychlíkem. Jednou jsem zkoušel ozvěnu a volal jsem do lesa. Náhodou tam byl hajný, měl zlost, že plaším zvěř, a to, co na mne hulákal, ani nechci opakovat. Rozhodně je blbost, že jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Já jsem volal docela slušně.


Úplně zmatené je přísloví, že kdo za pecí sedá, jiného tam hledá. Představte si, prosím, selskou jizbu, trámový strop a pec. Za pecí někdo sedá a hledá tam někoho jiného. Protože prostor za pecí je malý a přítomnost někoho jiného dala by se jediným pohledem zjistit, je jakékoliv hledání zcela zbytečné a svědčí o pomatenosti ducha. Na naprostém odmítání přísloví, co tě nepálí, nehas, je založena myšlenka dobrovolného hasičstva. Protože nelze zavrhnout počínání hasičů, je nutno zavrhnout citované přísloví.
Je nutno obdivovat bujnou představivost lidí, kteří pořekadla razili. Vezměte si třeba přísloví, že
kráva zajíce nedohoní. Je to sice pravda, ale nedovedu si představit, že by kráva zajíce honila a proč by to vůbec dělala. Taková kráva není, to ať mi nikdo neříká.
Je nutno důrazně varovat před tím, aby byla pořekadla chápána doslovně. Doslova vzato, je vám
vrabec v hrsti stejně málo platný, jako holub na střeše. S vrabcem v hrsti nelze nic rozumného podniknout. Také si nesmíte představovat, že každá liška chválí svůj ocas. Ptal jsem se jednoho myslivce a ten to rozhodně popřel. Ten ocas chválí kožišník, který vám tu lišku prodává.


Nebo se dozvíte, že váš známý, pan Matouš, pokladník, byl kdysi zavřen pro zpronevěru. Velmi vás to překvapí, protože jste se domnívali, že pan Matouš je čestný člověk, řídící se příslovím s poctivostí nejdál dojdeš. Setkáte se s jiným známým a ten se zapřisahá, že zná Matouše celý život a tvrdí, že je to lež a že nikdy zavřen nebyl. Tak co, byl nebo nebyl? Jste na rozpacích, ale už vám přichází na pomoc přísloví, že není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu. Z toho plyne, že aspoň trochu pana Matouše bylo zavřeno. Později zjistíte, že to všechno vzniklo špatným pochopením přísloví. Pan Matouš řekl před několika lety jednomu malému chlapci, že děti nosí vrána. Průběhem dalšího života si ten chlapec ověřil, že pan Matouš lhal, a za několik let potom ho křivě obvinil ze zpronevěry, dokládaje to oslnivě logickou úvahou, že kdo lže, ten i krade.
Jsou ovšem také přísloví dosud nedoceněná. Stačí, poukážeme-li jen na to, že čistota je půl zdraví a veselá mysl také půl. Je s podivem, že tyto dvě rovnice, dávajíce dohromady zdraví celé, unikly doposud pozornosti lékařů. Jejich využitím by bylo umožněno léčení širokých mas.


(Úryvek z knihy Zdeňka Jirotky SATURNIN)

myska

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Next Post

Ženy jsou nevěrnější než muži

Út Lis 30 , 2004
Tak pánové, nastal nejvyšší čas, aby jste se probrali a začali se více starat o své partnerky! Pokud nechcete rozšířit řady „paroháčů“, měli by jste si vzpomenout na nějaké ty lichotky, lechtivé něžnosti a vášeň. Dle statistik bylo totiž zjištěno, že ženy v dnešní době provozují nevěru mnohem více než […]

You May Like

Témata