Martin Maršík v Chodovské tvrzi

Od středy 28.8. je možno ve velké galerii Chodovské tvrze shlédnout obrazy humpoleckého rodáka Martina Maršíka. Výstava potrvá do konce prázdnin.

Ve středu 28.8. v 18 hodin zahájil ředitel Chodovské tvrze vernisáž děl malíře Martina Maršíka /velká galerie/a fotografa Tomáše Janečka /malá galerie/. Slovo na úvod pronesl také Rudolf Hrušinský ml. – mimo to, že je hercem, vlastní také galerie v Plané a v Táboře, o úvodní hudební doprovod se zasloužil houslový virtuos Jaroslav Svěcený, který zde poprve přednesl jednu ze svých posledních skladeb.
Přestože v Humpolci není Martin Maršík nijak známý – doma není nikdo prorokem, o jeho obrazy již projevily zájem některé významné české galerie; jeho obrazy je možné vidět mimo Prahu také v Táboře, Poličce, Jihlavě a Plané.
Některými kritiky je označován za hyperrealistu – asi pro jistý chlad a odosobněnnost, kterou vyjadřují jeho obrazy /mimochodem k hyperrealistum patří např. T.Pištěk a P.Nešleha/, ja se domnívám, že většina jeho děl je ryze abstraktní /např. „Ostatky sv. Václava“/, některé obrazy – zejména portréty pak nesou výrazný vliv gotické malby, např. obrazy z cyklu „Členové klubu“, což jsou portréty fiktivních bytostí, které svoji neživou plochostí vyjadřují až mrtvolný chlad a jístou démoničnost. Dalším tématem, které Maršíka zajímá jsou „portréty“ domů, měst a ulic, mnohdy pojaté natolik realisticky, že skutečně stačí jen vstoupit a nechat se unést svoji nebo autorovou fantazií, spíše ale do pekla než do nebes 🙂
Výstava v Chodovské tvrzi nese pečeť především výše zmiňované abstrakce a je průřezem tvorby za poslední čtyři roky. Za zaznamenání stojí poznatek, že se autor pomalu odklání od používání kontrastu teplých a studených barev /hlavně modrá versus červené/ a nachází se znovu v příjemné škále žlutých, béžových a pastelově modrých tónů /obrazy inspirované Tatrami – „Ostrý Roháč“ nebo „Zrozeni z kamene“/
Ukázku z jeho tvorby záměrně nepřipojuji, jeďte se, Humpoláci, podívat ….do Prahy to není daleko.

Přeji pěkný výlet. Kratochvílová

Karel Kratochvíl

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Next Post

Humpolecké děti si mají kde hrát, a to za tichého souhlasu všech správních orgán

Pá Čvc 30 , 2004
Poněkud s časovou prodlevou jsem si přečetla Olafův článek „A co děti, mají si kde hrát“, který mě celkem zaujal vzhledem k tomu, že se mě bezprostředně dotýká. Následující komentáře k článku mě veskrze pobavili, i když situace je taková, že ne u každého člověka probíhá puberta ještě ve třiceti, […]

Témata