Sex v parlamentu

10

Naši zákonodárci si posvítili na lidskou sexualitu. A to hned nadvakrát. Zakázali sexuální harašení na pracovišti a zároveň volný prodej prezervativů…

To, že by vás váš šéf či kolega neměl beztrestně oplácávat, je správné. Ale že si nebudete smět koupit kondom u každé benzinky, mi připadá dost na hlavu, nemyslíte?


Luxusní prezervativy
Prezervativ je dnes běžná hygienická potřeba. V budoucnu však nebude tak jednoduché koupit si ho. Nevěříte? Podle platné vyhlášky totiž smějí prezervativy vydávat jen prodejci, kteří na to mají speciální osvědčení. Tedy rozhodně ne každý supermarket, drogerie či trafika. A přestože poslanec Jaroslav Zvěřina zaútočil na ministerstvo zdravotnictví kvůli této nesmyslné vyhlášce teprve před nedávnem, její platnost se datuje již od počátku roku 2000! V praxi to tedy znamená, že pokud si dnes bez problémů kupujete prezervativy ve vašem obchodě, pak vězte, že váš obchodník porušuje živnostenský zákon. Za což může být samozřejmě sankcionován. Divíte se, jak je to možné? Že by byli všichni prodavači a obchodníci tak osvícení a odmítali nesmyslnou vyhlášku i za cenu pokuty? Kdepak, většina z nich tak činí z prostého důvodu, že o vyhlášce jednoduše neví. Tři roky platí bláznivá vyhláška, obchody, drogerie a benzinky jsou plné prezervativů.


Sexuální výchova na hlavu
V téhle souvislosti mě napadá, proč se už několik let snaží rodiče, učitelé, lékaři a já nevím kdo ještě vtlouci mladým lidem do hlavy, že sex je krásná a zdravá věc, které si můžou užívat do sytosti a co hrdlo ráčí, ale pod jednou podmínkou: nikdy nesmí zapomenout na ochranu. A to nejen proti těhotenství, ale (a to především) proti pohlavním nemocem. A tak berou dnešní teenageři kondom jako běžnou součást svého života. Stejně jako párek v rohlíku nebo cigarety si ho totiž můžou koupit na každém kroku. Tak proč by ho nepoužívali? Ale co mají dělat ti, kteří bydlí například v malém městě, kde poslední lékárna zavírá v pátek v pět a otvírá zase až v pondělí úderem osmé hodiny ranní a oni se zcela neplánovaně (kdo by si lásku plánoval, že?) chtějí pomilovat v sobotu večer? Už vidím, jak si uvědoměle řeknou, že počkají do pondělka… A co když lékárník onemocní a lékárnu vůbec neotevře? A tak se ptám vážené paní ministryně zdravotnictví: Komu a čemu podobná vyhláška může posloužit? Anebo jinak: komu může být ku prospěchu, že mi kondom smí prodat jen středoškolsky nebo vysokoškolsky vzdělaný člověk? Copak mi trafikant se základním vzděláním (omlouvám se všem trafikantům s maturitou) může nějak ublížit tím, že mi neodborně prodá kondom?


Nevítané chování
Vedle kondomů se ve Sněmovní ulici debatovalo také o sexuálním obtěžování na pracovišti. V tomto případě se práce poslanců ukazuje jako daleko smysluplnější než v případě prezervativů, protože tím, že poslanci přijali novelu zákoníku práce, vy už nemusíte v práci snášet nepříjemné dotyky, pohledy nebo návrhy vašeho šéfa, aniž byste našla oporu v zákonu.
Co mě tady trochu zarazilo, je fakt, že novela automaticky počítá s tím, že chlípníci jsou vždy zaměstnavatelé a oběťmi zaměstnanci. Uznávám, že není úplně typické, aby úředník v bance obtěžoval ředitelku pobočky, nebo servírka majitele restaurace, ale protože k podobným případům dochází většinou ,mezi čtyřma očima“ (či rukama), a nelze tudíž spoléhat na svědectví dalších osob, mohou být oběti a lovci v opravdu různém postavení.


Nikdy neříkej nikdy
Pro lepší názornost stojí za zmínku případ, jehož hlavní protagonistkou by s menšími obměnami mohla být mnohá z nás. Pokaždé když Irena slyšela pojem sexuální harašení, měla pocit, že jí se něco podobného stát nemůže, protože za A je jí vcelku příjemné, když jí muži projevují náklonnost, a za B, pokud jejich vstřícnost překročí hranice, dokáže je sama uvést do správných mezí.
A pak najednou stála před otázkou: Mám přijmout velice atraktivní a dobře placenou práci s tím rizikem, že se mému potenciálnímu zaměstnavateli evidentně líbím (a nevylučuji, že mi mohl dát přednost před ostatními profesně stejně zdatnými kolegyněmi jenom proto, že ,nebyly podle jeho gusta“) anebo mám odmítnout, neriskovat, ale také nic nového nezískat? Nakonec zvítězila ctižádostivost a přesvědčení, že vše dokáže ukočírovat sama, a do práce nastoupila. Ve skrytu duše sice doufala, že její profesionalita převýší pochyby, ty se ale naopak hned po nástupu ještě prohloubily. Od svého ,bosse“ dostala totiž během pár dnů hned několik konkrétních nabídek. A dilema bylo na světě. Věděla, že nic intimního s ním mít nechce, ale odmítnout pozvání na večeři? Půlka jejího já říkala: ,V žádném případě, je to neprofesionální!“ a druhá polovina se bránila tím, že je to přece jenom milý člověk a v práci jí může určitě pomoci, tak proč si s ním nevyjít na sklenku vína? A tak i když věděla, že dělá chybu, nakonec se společnou večeří souhlasila. Když přišla na řadu otázka Co s načatým večerem?, nabídl jí (světe, div se), aby s ním šla k němu domů.
Pro někoho by podobné chování už mohlo nést rysy sexuálního harašení, ale co když jde jen o přirozené namlouvání? A neprobíhá svádění podobným způsobem už odjakživa? Chlapovi se ženská líbí, mrká na ni, pak ji pozve na večeři a pak k sobě do postele… A žena buď odmítá, nebo přijímá. Jenže my ženy často vysíláme signály dost zmateně, takže jak má dotyčný vědět, že na večeři půjdete ráda, ale dál si ho k tělu nepustíte? Irenin šéf se jí prostě zeptal a ona odmítla. Pro někoho sexuální útok zaměstnavatele, pro jiné běžně chování mezi příslušníky dvou pohlaví.


Kdo s koho
Druhý den se k Ireně její šéf choval jako vždy mile a profesionálně. Za další tři měsíce práce spolu byli na večeři ještě několikrát a pokaždé měl večer podobný průběh jako ten první. Když jejich společná ,mise“ skončila, nabídl jí okamžitě práci na dalším projektu. I ten spolu dotáhli do cíle. A tehdy začala Irena řešit, jak dlouho může podobná spolupráce fungovat. Co když šéfovi jednou dojde trpělivost a bude trvat na tom, aby se s ním vyspala? A bude fér v takovém případě mluvit o sexuálním harašení? Vždyť tu hru s ním začala hrát a hraje ji už více než rok. A není sexuální harašení náhodou už to, obléknu-li si do práce vyzývavou minisukni? Vždyť tím mohu svého zaměstnavatele stresovat do té míry, že není schopný myslet na nic jiného, než že by si na vykukující nohy rád sáhl? Vzpomeňte na Bridget Jonesovou, jak si vykračovala po kanceláři v průsvitném topu, pod kterým prosvítala černá podprsenka, a v sukni, o které se Daniel Cleaver vyjádřil jako o nemocné… Je takové chování fér?


Selský rozum
A proč to celé zmiňuji? Aniž bych chtěla zpochybňovat nutnost právní normy definující sexuální harašení, stejně jako skutečné případy sexuálního obtěžování na pracovišti, pevně doufám, že ti, kteří budou zmiňovanou právní normu naplňovat v praxi, budou vedle paragrafů vládnout rovněž zdravým selským rozumem. Jako příslušnice slabšího pohlaví totiž vím, že ženy mnohdy dokáží s muži výborně manipulovat. A hra na ublížené oběti jim jde neméně skvěle.

kapik

10 thoughts on “Sex v parlamentu

    1. jo, presne tohle jsem cekal, kdyz jsem si precetl, co jsem sem vlastne dal 🙂
      Ženské a mužské hormony ve mně svádějí lítý boj, uvidíme jak to dopadne.
      BTW: včera, když jsem koukal na vystoupení mažoretek – roztleskávaček tak jsem byl jak rozverný študák:-)

  1. No krásný Kapíku – to si zase něco stvořil, že?
    Nechci nijak ovlivňovat diskusi nebo „veřejné mínění“, ale na dost procent vím, že Kapík je opravdu chlap:-)
    ale nevypadá na to…

  2. Kapík: No hádej, Kapičko…
    Ale bacha – abys nám z toho nezblbnul:-)
    No kdo si asi myslíš, že o tobě může rozšiřovat fámy:-)
    Axl: No a kde mám začít…
    Od konce nebo od začátku:-)
    P.S.: Konec je lepší:-))))

Napsat komentář: axl Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Next Post

Oznámení o záměru pronájmu uvolněného bytu

Po Pro 15 , 2003
Informace z městského úřadu.

Témata