Hrady, hrádky, tvrze a zámky na Želivce 3/3

Pozval jsem Vás na putování po pevnostech středověku a pohodlných sídlech novověku, které jako korálky lemovaly tok řeky Želivky.
V minulém, už druhém příspěvku, jsme došli na střední tok řeky, jež zmizel na dně přehradního jezera vodárenského vodního díla Švihov. Ačkoliv jsme již dál od Humpolce, má tento kraj s naším mnohé společné. Už jen to, že jistě odtud někoho znáte a vodu z přehrady pijete.
Dnes budeme pokračovat dál po středním a dolním toku Želivky. Levý břeh zde stále zabíral vyšehradské kapitule, přesněji Královské kolegiální kapitule sv. Petra a Pavla na Vyšehradě náležející újezd, tedy prapůvodně málo zalidněné území, ohraničené vodotečemi, anebo jinými přírodními zvláštnostmi, které někdo pověřený objel a vytyčil. Tento vyšehradský sbor kněžích založil kníže, později král Vratislav II., aby oslabil moc svého bratra Jaromíra, který se nedobrovolně stal pražským biskupem, za což se, díky svým biskupským pravomocem, nepěkně mstil. Kapitula podléhala přímo papeži a byla obdarována četnými statky. Mimo jiné újezdem na středním toku Želivky, který Vratislav daroval své ženě Svatavě a ta jej věnovala kapitule. Dnes se nám takovýto dar zdá nepochopitelný, ale panovník z něj měl díky kolonizačnímu úsilí církevních institucí užitek.
Na pravém břehu byl statek kapituly při chrámu sv. Víta na Pražském hradě, která s pražským biskupstvím úzce souvisela, dokonce mu předcházela, což nedělalo dobře při sousedství s konkurenční kapitulou vyšehradskou.
Dále pravý břeh zabíraly drobné šlechtické statky, které od počátku, či později, navázaly klientské vztahy se svými církevními sousedy.
Od konce 70. let minulého století je velká část někdejšího Svatavina újezdu zatopena vodárenskou nádrží Švihov, či ovlivněna jejími ochrannými pásmy.
Nám, mladším ročníkům, už tento zásah do života tohoto kraje moc nedochází, ale je ještě mnoho pamětníků, kteří na vlastní oči viděli jen jezy a navigacemi spoutanou řeku a sídla podél ní. Tento osud však byl řece plánován již od první republiky, a plán se stal realitou, kterou již nikdo nezmění.
Pojďme tedy putovat a místy jen vzpomínat se Želivkou, naší řekou.

Hněvkovice

Hněvkovice u Ledče nad Sázavou se tyčí na pravém břehu řeky Želivky.
V nejstarších dobách byly centrem statku svatovítské kapituly. Poprvé se uvádějí roku 1262, kdy je Přemysl Otakar II. povýšil na trhovou ves, čili něco jako městečko. Výkonem panovníkovy vůle byl tehdy pověřen šlechtic Slávek z blízké Ledče.

Hněvkovice

V roce 1262 se poprvé uvádí i hněvkovický kostel sv. Bartoloměje, který byl situován tak, aby mohl sloužit jako útočiště obyvatel Hněvkovic před případnými nájezdníky. Nelze ani vyloučit, že jej chránilo opevnění ze dřeva a hlíny.
Dokonce se traduje, že se před kostelem, v jeho opevnění, nacházel dům kanovníků, což nelze bez odborného průzkumu potvrdit, ale ani vyloučit.
Později dostal kostel vápennou bílou omítku a zářil tak do dálky. Kvůli tomu se vsi začalo říkat Bílé Hněvkovice.

Hněvkovice

Za husitských válek musel císař Zikmund odměňovat své věrné, k čemuž používal zástavy církevních statků, beztak už z většiny šlechtou uchvácených.
Stalo se tak i s Hněvkovickem, které získali Trčkové. Po nich se mezi majiteli střídala řada šlechticů, z nichž nás bude zajímat Bedřich Lukavecký z Lukavce. Jemu je připisováno založení zdejší tvrze, která se však uvádí až po jeho smrti, v roce 1574.
Tvrz jako sídlo šlechty nesloužila dlouho, neboť brzy bylo Hněvkovicko připojeno k větším statkům. Naposledy se uvádí při prodeji roku 1636. Někdy poté, byla změněna na šprýchar. V této účelové podobě se tvrz dochovala dodnes.

V Luhách u Nové Vsi u Dolních Kralovic

Nejvyšším místem rozsáhlého ostrohu, který odděluje řeku Želivku od Sázavy, je vrch Luha.
Jen díky popisu, který uvedl věhlasný znalec českých hradů August Sedláček ve dvanáctém dílu jeho velkolepého díla Hrady, zámky a tvrze Království českého, víme, že se na nejvyšším místě vrchu nacházely pozůstatky opevnění.
Ty tehdy tvořil příkop, jež chránil plochu, na níž se nacházely propadliny, které Sedláčkovi připadaly jako probořené sklepy. Mohlo se však také jednat o zbytky zahloubených staveb.
Lidové podání opevnění označuje za tvrz majitelů blízké Nové Vsi. Ta je však poměrně mladá a nikdy sídlem šlechty nebyla.
Nelze ale vyloučit, že současné vsi předcházelo sídliště s tvrzí, které nevstoupilo do písemných pramenů.
Další možností však je, že opevnění bylo opěrným kolonizačním bodem svatovítské kapituly. Takovéto fortifikace se do písemností málokdy dostaly a jejich trvání bylo mnohdy krátké, neboť po zkonsolidování statku již neměly smysl.

V Luhách u Nové Vsi u Dolních Kralovic

V 18. a 19. století bylo tvrziště zničeno dvěma lomy na kámen.
Tak dnes jen můžeme odhadovat, i díky tomuto plastickému zobrazení, že opevnění zabralo horní část skalního výstupku, či spíše hřebene, kterou bylo třeba zajistit příkopem minimálně z jihozápadní strany, spíše však ze všech stran, krom té příkré, severozápadní. Jihozápadní spočinek skalního výstupku mohl být nástupní plochou, možná také opevněnou.

Martinice u Dolních Kralovic

Martinice leží poměrně dále od levého břehu řeky Želivky.
Někdejší ves vyšehradské kapituly se po husitských válkách stala zástavním šlechtickým statkem.
Nejspíše roku 1588 dokončil Tristam z rozvětveného rodu Lukaveckých z Lukavce v martinickém vrchnostenském dvoře tvrz.
Snad nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že mohla vypadat jako obdélná stavba, třebas částečně dřevěná, možná těsně přiléhající k hospodářským stavbám dvora.

Martinice u Dolních Kralovic

V roce 1680 dokončil další majitel vsi Jan Jiří Vražda z Kunvaldu v areálu dvora, údajně naproti staré tvrzi, dnešní zámek. Staré sídlo bylo jako nepotřebné zbořeno, anebo upraveno na nedochovanou hospodářskou stavbu.

Martinice u Dolních Kralovic

Zámek je dvoukřídlou patrovou stavbou s nově obnovenými nádvorními arkádami.
Dnes si jej většina z Vás jistě spojí s jeho majitelem, panem Pavlem Kuřetem, který z areálu vytvořil zámecké vetešnictví. Z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že je vážně milým, až bodrým člověkem, ale také velmi dobrým znalcem starožitností

Vraždovy Lhotice

Také ves Lhotice, na levém břehu řeky, přešla na sklonku husitských válek zástavou z majetku vyšehradské kapituly do šlechtické držby.
Vnuk výše zmíněného Jana Jiřího Vraždy z Kunvaldu, Albrecht, si kolem roku 1588 ve vsi postavil při vrchnostenském dvoře zámeček a Lhotice tehdy získaly přídomek Vraždovy. Rod z Kunvaldu k tomuto přízvisku údajně přišel kvůli prohřešku jednoho z předků.
V 18. století je vystavěn dnešní zámek, snad na místě původního sídla. Zámek je patrovou budovou, která po restitučním navrácení původním majitelům a opravě zdobí centrum jak Lhotic, tak k nim přilehlých nových Dolních Kralovic.

Staré Dolní Kralovice

Toto městečko na levém břehu Želivky se stalo symbolem zmaru celého zdejšího osídlení.
Listina ze 13. století tvrdí, že existovaly již roku 1187. Do roku 1436 tvořily centrum Svatavina újezdu vyšehradské kapituly.
V tomto roce je však císař Zikmund zastavil Oldřichovi Močihubovi (volně přeloženo „vejpitkovi“) z Kralovic. Po něm se mezi zástavními držiteli vystřídalo mnoho šlechticů.
Jeden z nich, Všeslav Strojetický ze Strojetic, vykoupil statek ze zástavy a již „na svém“ si vystavěl tvrz. Tu tvořilo křídlo pozdějšího zámku, které se obracelo do náměstí. K němu se později připojovala další křídla, jak ukazuje plánek ze stavebně historického průzkumu zámku před jeho zánikem

Staré Dolní Kralovice

Popis z roku 1792 zámek charakterizuje jako jednopatrovou budovu pokrytou taškami a zdobenou slunečními hodinami, kterou od sousedního pivovaru, vzniklého na místě zámeckého dvora, dělila protipožární zeď.
Že je to popis přesný ukazuje jen o pár let mladší kresba Dolních Kralovic od Johanna Venuta. V zámku tehdy již sídlili jen vrchnostenští úředníci.

Staré Dolní Kralovice

Po zrušení patrimoniální, tedy vrchnostenské, správy v polovině 19. století se v zámku také usadily úřady státní správy a později ještě obecní byty.
Toto utilitární využití zámku vydrželo až do 70. let minulého století, kdy byl spolu s městečkem zbořen a jeho místo zatopeno.

Horní Kralovice

V historii často vystupovaly relativně nezávisle na za řekou ležících Dolních Kralovicích.
Avšak členové zdejšího šlechtického rodu, zmiňovaní od roku 1267, působili ve službách vyšehradské kapituly a od roku 1436 drželi protilehlé městečko v zástavě.
Později se však rody držitelů střídají a osudy obou Kralovic se spojují a zase rozdělují. Za držitelů Cinadrů získávají Kralovice krátce přídomek Cinadrovy. Ale Albrechta Cinadru se synem Janem otrávila závistivá hospodyně Voršila z Kutné Hory, a tak začíná další kolotoč majitelů.
Z původního rozsahu kralovické tvrze známe především lomený průběh zdí někdejšího východního křídla, a tak berte mou kresbu středověké podoby tvrze s rezervou.

Horní Kralovice

Roku 1571 kupuje Horní Kralovice řád maltézských rytířů. Řádovým sídlům se říká komenda a tento název se vžil i pro zámek, který byl o pár desítek let později barokně přestavěn.
Roku 1805 zámek od řadu koupil Jan Gottman. Ten dal zámek velmi vkusně přestavět v klasicistním stylu, jak ukazuje kresba z počátku 19. století od Johanna Venuta.

Horní Kralovice

Klasicistní podoba zámku vydržela do roku 1901, jak ukazuje dobové vyobrazení.

Horní Kralovice

V té době ještě byly v zámku dochovány zbytky někdejší tvrze, konkrétně v křídle zámku, z nějž na obrázku vystupuje zámecká věžička.

Horní Kralovice

Roku 1830 zámek kupuje Dionýs Locke. Ten začal zámek po roce 1901 romantisticky upravovat podle svých návrhů.
Park s jezírkem a pohřební kaplí se mu ještě docela povedly, avšak zámek se stal slepencem různorodých slohů, které k sobě moc nepasovaly. Příkladem budiž různě nevhodně umístěné střešní balustrády – ozdobné zábradlí. Dionýs zkrátka nebyl dobrým architektem, ač si to o sobě myslel.
Tato podoba zůstala zámku až do jeho demolice v 70. letech, kdy již sloužil jako sídlo kralovického státního statku.

Všebořice

Po vsi na pravém břehu Želivky se psal šlechtický rod, který sídlil na tvrzi, či spíše lepším dvoře u kostela sv. Jiljí.
Roku 1677 byly Všebořice připojeny k Dolním Kralovicím a zdejší zemanské sídlo pokleslo jen na vrchnostenský dvůr, kterému dnes dominuje někdejší lihovar.


REDAKCE: Seriál třetím dílem nekončí! Ještě Vám přineseme popis místa, které je z Humpolce nedaleko, doslova „přes kopec“ a které Vás dozajista překvapí. Těšte se.

 

Jakub Vazač

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Next Post

Soutěžte o vstupenky na Bernard Fest

Po Kvě 30 , 2022
O posledním červnovém víkendu se v Humpolci uskuteční už 26. ročník hudebního festivalu Bernard Fest.
O posledním červnovém víkendu se v Humpolci uskuteční už 26. ročník hudebního festivalu Bernard Fest

Témata