Je libo praktický dárek?

17

Tak jsem se zase jednou po dlouhé době mrkla na televizi. Bylo pošmourné pozdní odpoledne a na Nově dávali jeden z dílů nekonečně se opakujícího seriálu o inspektoru Colombovi. Sice je to stále na jedno „brdo“, ale Peter Falk mě svým způsobem stále okouzluje, a tak jsem se rozhodla, že si krásně zalenoším a budu sledovat jeho briskní úvahy. Kupodivu jsem se nad touhle detektivkou náramně pobavila.

Kromě dramatické vraždy řešil totiž Colombo ještě jeden závažný problém. Blížilo se jeho pětadvacáté výročí svatby a on nevěděl, jaký dárek by k tomuto významnému dni měl předat paní Colombové. Ovšem inspektor je třída, a tak zároveň s vyřešením vraždy a dopadením vraha rozluštil i tuto hádannku. V závěru filmu pak sděloval svému kolegovi, že už přišel na to, co dá své ženě. A protože se jedná o výročí vskutku velké svým významem, dá jí opravdu něco úchvatného. Nechá přestříkat auto novým lakem.
“Její nebo vaše?” zeptal se ho vzápětí kolega. A to už jsem se válela smíchy, že jsem ani nezvládla přečíst si v závěrečných titulcích jméno scénaristy. Netušila jsem, že Američané dokáží vytvořit tak skvělý fór (znáte přece ty jejich trapné komedie, při kterých se žádný Evropan nesměje?). Ovšem tohle byl skvělý suchý anglický humor. A přesně vystihující typické mužské uvažování. Ano – když dárek, tak především praktický (a ještě v lepším případě – hodící se i darujícímu). Takže stovky, tisíce, milióny žen dostávají k svátkům, narozeninám a výročím svatby nový lak na auto, potahy do auta, GOLA sadu, modráky (aby se mohly umazat, když mu pomáhají opravovat auto), nové galusky, trafopájku, kropicí hadici, křovinořez, prut na ryby (aby jí už konečně mohl nějakou tu rybu přinést, protože na staré pruty nic nechytí), brousič nožů a tak dále. Kuchyňské potřeby tvoří vůbec zvláštní skupinu. Nevím, kde muži sebrali tu jistotu, že ženám způsobí tu největší radost, když dostanou NĚCO do kuchyně. A strašně těžko se jim vysvětluje, že žena nepovažuje za plnohodnotný dárek sadu nožů ze speciální nerezi s neztupitelným ostřím. “Jak to může být dárek pro mě, když ty nože budeme používat všichni?” ptá se oprávněně takto obdarovaná žena. “No jo, ale jsou jenom tvoje,” opáčí muž, “a když nebudeš chtít, nemusíš je nikomu půjčovat.” Dovedete si pak představit situaci, kdy svému dítku, které si chce ukrojit chléb, vytrhávate váš nůž s řevem: “NÉÉÉÉ, to neber! To je MOJE !” ?


Už takových dvacet let marně přemýšlím nad tím, proč mužům činí problémy obdarovávat ženy dárky, po kterých ony skutečně touží. Proč žena nemůže dostat šik tričko, sladký svetříček, blýskající se cetku či flakónek s parfémkem (50ml á 7 tis.Kč)? Copak je to nenapadne, anebo je v tom nějaký skrytý úmysl? (Např. “A teď ji naštvu! Za to, že uvařila žemlovku místo guláše, dostane k narozkám krmítko pro ptáky!”) Oni jsou ale i tak imunní vůči různým narážkám, že je opravdu nedonutíte k akci, ani když máte prst zapíchnutý do výlohy a s chvějícím se hlasem mu sdělujete: “To je ale překrásná halenka! …. Zrovna takovou bych potřebovala. Hmm, to by byl ale pěkný dárek třeba k svátku, viď? … Myslím, že mně by stačila velikost eM.” Jestli si myslíte, že po takovémhle vašem slovním průjmu to vzbudí v mužské hlavě nějaký signál, žijete v klamu a bludu. NIC – NIC, zhola NIC.
Nejenom, že mu nedojde, že má tuhle halenku koupit, aby vás přivedl k vrcholu extáze, ani mu nesepne, že ten svátek máte už za týden. A den předem, kdy se ho vaše matka zeptá “Marie má zítra svátek, už pro ni něco máš?” začne šílet a horoucně přemýšlet, co vám k  tomu svátku vlastně dá. Na halenku, nad kterou jste se nedávno rozplývala před výlohou, si pochopitelně nevzpomene ani náhodou. Dostanete kytku – tím se nic nezkazí (ach ano, vždyť květiny mají ženy přece tak rády, že) a …. a ….. NO TO JE ONO !!! – – – VRTAČKU !!!
Za á) on ji už nutně potřebuje, za bé) vy přece chcete pořád věšet nějaké obrázky na zeď a čím on to má ksakru dělat, když nemá pořádné nářadí. No ne? Je to přece tak úžasně prosté a logické zároveň. Zabijou se dvě mouchy jednou ranou. Vy budete mít svůj dárek (čímž bude povinnosti učiněno zadost) a on svoji vrtačku (čímž nedošlo k vyhození peněz za nějakou zbytečnost, například nějaký hadr, kterých je ve skříni už hafo). Jak praktické!
(Tak mě napadá: co takhle jednou dát muži k narozeninám napařovací žehličku, když s ní žehlím JEHO košile?)


K naprosté dokonalosti tuto mužskou praktičnost dovedl manžel jedné mé přítelkyně. Ona – téměř abstinentka s železnou pravidelností dostávala ke všem těm svátkům, narozeninám a vánocům láhev s alkoholem. Po obdarování manžel oné láhvi hned otevřel hrdlo a jal se rozlévat nápoj se slovy “A teď to oslavíme.” Zatímco ona si ke sklence sotva přičichla, on vyžahnul celou láhev a liboval si, jak “spolu” zapařili. A víte, co je na tom úplně nejtragičtější? Že ONA měla radost, že ON má radost.


Vás, dámy, které si říkáte, jaké jste udělaly životní terno, protože dostáváte přesně takové dárky, jaké si přejete – tak vás musím zklamat. Váš muž není muž, ale převlečená žena. Je mi líto….. 🙂
 

myska

17 thoughts on “Je libo praktický dárek?

  1. Hmmm, krásný feministický článek. Být vdaná, tak se okamžitě rozvádím, protože chlap je vcelku k ničemu. Stačí přece pouze milenec a pokud možno zazobaný! Apak není nutné řešit problémy uvedené v článku. Zuzana z Prahy.

    1. No, jasně, co je na tom, že manžel jde koupit manželce novou pračku a přinese domů nový fotoaparát, který nutně potřebuje :))
      Slečno, nevdávejte se a nebo se vdejte, milence (vícero, jasně že zazobanejch, jiný jsou přece v celku k ničemu) můžete mít vždycky ne?

    2. No, jasně, co je na tom, že manžel jde koupit manželce novou pračku a přinese domů nový fotoaparát, který nutně potřebuje :))
      Slečno, nevdávejte se a nebo se vdejte, milence (vícero, jasně že zazobanejch, jiný jsou přece v celku k ničemu) můžete mít vždycky ne?
      Olaf z vesnice

    3. No, jasně, co je na tom, že manžel jde koupit manželce novou pračku a přinese domů nový fotoaparát, který nutně potřebuje :))
      Slečno, nevdávejte se a nebo se vdejte, milence (vícero, jasně že zazobanejch, jiný jsou přece v celku k ničemu) můžete mít vždycky ne?
      Olaf z vesnice

      1. :-)))))) Olafe z vesnice, ty ses teda rozohnil, až jsi to sem musel dát 3krát! :-))) Jenom bych měla ještě jednu „feministickou“ poznámku k té tvé větě „… jde koupit manželce novou pračku…“ Jak jsi to myslel – „manželce“? Copak v té pračce se pere JENOM manželčino prádlo??? Važ slova, chlape!!! :-)))

        1. to dal ten počítač, protože něž něco udělal byl jsem mnohokrát rychlejší a takhle to pak dopadlo … sorry estétům
          a k té pačce … víš co to stojí pořizovacích nákladů, elektriky, vody apod. Valcha a necky stojí zanedbatelně a baba po praní ušetří ještě za fitness, kosmetiku … perou se i moje věci, ale to bych mohl říct, že i já dělám fůru věcí, i pro manželku … teď si honem nemůžu vzpomenout na něco podobného :))

          1. Když tu zmiňuješ tu valchu a necky, tak jsem si na něco vzpomněla. Víš, kdy může ženská vyndat ruce z dřezu? …. Když přivezou uhlí :-)))

  2. Hmno, jediny s čím můžu ze článku souhlasit je to, že mi muži máme problém si zapamatovat různá výročí a svátky. S tím opravdu souhlasím, a snad až na pár vzácných vyjímek je tomu u většiny z nás. Alespoň pokud si vzpomínám na moje kamarády a přátele tak jsme na tom všichni zhruba stejně. Ale to je tím, že máme moc věcí na přemýšlení (jako například vynálézání Perpetum mobile a podobné záležitosti) a nemůžeme se zaobírat takovými ptákovinami. Dělá mi problém si zapamatovat, kdy mám vlastně svátek já sám, natož abych si pamatoval, kdy ho má ona. A to už vůbec nemluvím o tom, že bych si měl pamatovat, že je tomu dneska přesně šest let, 12 dní a tři hodiny od doby, kdy jsme se spolu líbali pod tou lampou v Jiráskově ulici v Pospoloprtech a bylo to tak romantický a krásný. Ale ona si to pamatuje a ona si myslí že zrovna po těhle šesti letech, 12 dnech a třech hodinách je to jasné výročí a očekává dárek a oslavu. Nemám jí to za zlé, fajn, ale nemůže očekávat, že si zrovna já na tohle budu pamatovat. Ona si také nepamatuje, že za tři dny se hraje 1. kolo Ligy mistrů a už je to jenom 128 dní do začátku mistrovství světa v hokeji. To ale zase vím já a nevyčítám ji, že ona to neví.

    Jinak co se týče ale kupování dárků musím nesouhlasit. Nevím jak ostatní, ale já jsem se snažil tohle vyřešit, protože mi taky přišlo uhozené jí kupovat nějaké všeobecné dárky, ze kterých nemůže mít absolutně radost, jako jsou třeba spotřebiče do kuchyně. Pustil jsem se tedy do boje. Začal jsem ale vyloženě špatně. Plný naivismu jsem se pustil do nakupování oblečení pro ní, které se mi líbilo a z kterého jsem si myslel ža bude mít radost. To byla malichernost, která byla už předem jasně odsouzená k záhubě. Samozřejmně že máme uplně jiný vkus a co se líbí na ženských mě se absolutne nelíbí ji a vice versa. Takže mnou koupené kousky většinou končili na delší dobu ve skříni, nikdy jsem jí v nich neviděl a následně asi skončili v nějakém kontejneru s pomocí pro uprchlíky v Etiopii. Přešel jsem tedy na jinou taktiku a zkoušel koupit nějaký ten drahý parfémek. Ale opět bezúspěšně. Samozřejmně že mně opět voní jiné parfémy, než jakými chce moje přítelkyně vonět. Takže ony drahé voňavky za několik tisíc, končili v koupelně na římse. A poté co už tam leží asi pět let bez použití, jsem je začal používat na přestříkání nechutných vůní, jako když se náš pes vyválí ve smradlavý chcíplí rybě a neuvěřitelně smrdí a nebo když potřebuju zamaskovat smrat bot, jelikož jsem ráno na ulici vstoupil do psího exkrementu. To je jejich jediné využití.

    Změnil jsem tedy taktiku a začal jsem poslouchat právě ony výkřiky mé přítelkyně, uvedené v článku. Když tedy zapěla „To je ale překrásná halenka! …. Zrovna takovou bych potřebovala. Hmm, to by byl ale pěkný dárek třeba k svátku, viď? … Myslím, že mně by stačila velikost eM.”, ač to byl neuvěřitelný úkon, zapamatoval jsem si přesně kdy, kde a která halenka to byla. Když potom se konečně přiblížila nějaká příležitost abych nějaký ten dárek pořídil, spěchal jsem do uvedeného obchůdku a příslušnou halenku zakoupil. Těšil jsem se jako malý kluk, jak ukážu, že já jsem přeci jenom lepší než ta banda blbců kolem mne a že jsem schopen koupit taky nějaký hodnotný dárek a těšil jsem se jakou bude mít ona radost. Ale musím Vás zklamat. Nejsem lepší než ostatní blbci a ona radost neměla. Když jsem jí halenku s klepajícíma se rekama dal, řekla jenom „Jé. Hmmm, pěkná halenka, moc děkuju.“ Ale žádná velká sláva se neděla. Když ani po třech nedělích na sobě tu halenku neměla a ve skříni ležela někde vzadu mezi těmi mými předchozími pokusy, nedalo mi to a zeptal jsem se. Ke svému překvapení jsem se dozvěděl, že ona sice říkala velikost eM, ale že velikost eM se dělí ještě na dalších asi 120 podvelikostí,MS, ML, MX, MKKKK1, MKKKK2 a já nevím co ještě a že jsem se netrefil. Na vítku, že to jsem nemohl vědět a ona říkala M, tak jsem koupil M mi bylo zděleno, že předpokládala, že takovou maličkost vím a že jsem se měl zeptat, popřípadně podívat na její jiné halenky, které má ve skříni. (To že má ale každou halenku stejně zase jiné Mko mi neřekla, protože každá má jinej střih a každá sedne jinak, mi ale tentokrát také neřekla. To jsem se dozvěděl zase až příště při dalším pokusu. Ale jak to mám sakra poznat to už jsem se nedozvěděl). Následně jsem se dozvěděl, že ta halenka co jsem jí přines je sice velice podobná jako ta co mi ukazovala, ale že tahle má ten milimetrový proužek u švu jemně filaový, kdežto ta co mi ukazovala ona měla ten proužek silně filaový. Marně pátrám na halence po onom milimetrovém proužku u švů, ale žádný nevidím. Natož abych rozpoznal ty odstíny fialové. Poté je konstatováno že jsem slepý.

    Po několika podobných pokusech (kalhoty, boty a tak) jsem to opravdu vzdal. Byly to vyhozené peníze a zjistil jsem, že kdybych jí koupil ty příbory, tak je využije podstatně více, než halenky, kalhoty nebo boty, které jí koupím, byť na základě jejího doporučení. Vyplynul z toho jasný závěr. Jako dárek kupuji jenom nějakou blbost pro radost a pro potěšení, kytku, knížkou také nic neskazím a pak jí dám raději peníze, ať si nějakou tu halenku nebo kalhoty raději vybere a koupí sama. Vím že to není až tak moc košér a není to takové překvapení, ale je to praktické řešení, které má alespoň úspěch.

    A nemyslete si a neřkejte mi, že jsem líný a že jsem se málo snažil a věnoval tomu málo pozornosti. Zkoušel jsem to dlouho a mockrát, ale prostě se nedalo. Jsme hold muži, jako Vy jste ženy. Takové jsou prostě naše podstaty. Vy umíte vybrat chlapovi dárek, který mu udělá radost a dokonce ho i vyberete správně. Ale nesmí to taky být ona vrtačka nebo pruty na ryby. To by jste nezvládli stejně, jako my nezvládneme ty hadříky.

    Mimochodem, koukám do kalendáře a za pět dní mám svátek. Hmmmm, to jsem zvědavej co dostanu. :))))

  3. Jo a ještě. To mě taky štve, jak ženský si pořád stěžujou a poukazujou, že chlapi nejsou schopný udělat tohle, a támhleto a nejsou si schopný zapamatovat tohle a támhleto. S tím se setkávám pořád dokola a často. A tak nějak nechápu, že to ty ženský pořád baví a nesmíří se s tím. Jsme prostě odlišný nátury. Chlapi si taky pořád nestěžují, že ženský si nejsou schopný zapamatovat co je to ofsajd, neumějí si vyměnit žárovku, zapnout vyhozený pojistky, nebo jak jsem říkal si zapamatovat, že každý rok se hraje fotbalová liga mistrů. Nevzpomínám si, že tohle bych pořád někde četl, nebo že by to chlapi měli ženskejm za zlí a pořád jim to vyčítali. To mě zcela jasně dovádí k závěru, že chlapi jsou zkrátka a dobře tolerantnější pohlaví a máme vás vlastně mnohem více rádi, než vy nás. Pro vás jsme prostě po létech zamilovanosti když odplinou banda tupců, která si není schopná nic zapamatovat a něco kloudného udělat. Kdežto mi u vás vaše malé nedostatky s přehledem přehlížíme a s ladností nám vlastní tolerujeme a odpouštíme. :)))))) Nojo, teď mi to vlastně došlo. :)))))

    1. Plně s tebou souhlasím. Sám bych mohl uvést nějaké příklady, ale radši si to nechám pro sebe.

      1. Fííííha, Axle, ty ses teda rozjel :-))) No, samozřejmě máš stoprocentní pravdu, ale asi sis nevšiml, že článek byl zařazen do rubriky „Vtipná kaše“ – tak se tolik nečil 🙂 Jinak já tě za tupce nepovažuju /teda nevím, jak Hanka :-)/ a stále tě i po těch letech miluju :-))) Ale odpustit a tolerovat ty tvoje hrubky – tak to teda zase nééééé!!! :-)))) Já vím, ono tě to hodně rozčílilo… :-))) Míša PS. Co je to ofsajd? :-)))

  4. Dá se říci, že s Tebou, Axle, v podstatě souhlasím. Po 25 letech manželství to řeším nějakou tou kytičkou, dojdeme na oběd či večeři. Co se týče dárků, mám jasno. Když otevře manželka skříně, tak není co řešit. Spíše dumá, čeho se zbavit, co není moderní. co obnošené atd. A tak je to s obuví, parfémy. Také se stane, že občas opomenu, ale je mi to náležitě připomenuto. Myslím, že každá žena se o „své“ dokáže náležitě přihlásit. Ostatně, já taky. A taky jsem obdarováván dárky typu „něco na auto“ ap. A nečílím se, vždyť auto taky užíváme společně. Bohužel, nějaké voňavky či textil chlapa moc nepotěší. A vo tom to asi je.

    1. No tak to je teda pěkná blbost. Muže mám ráda (a určitě negeneralizuju ve smyslu „všichni chlapi jsou stejná hovada“) a dokonce musím přiznat, že si s nimi povídám radši než s ženskými, a to z jednoho prostýho důvodu – je s nimi větší legrace. Ovšem existují vyjímky potvrzující pravidlo a obecně zřejmá věc, že zatímco ženy se dokáží zasmát všem těm různým vtipům o blondýnách a slepicích (tj.dokážou se zasmát i samy sobě), tak jakmile se sáhne na mužské EGO, je po legraci. A tady se to víceméně potvrdilo. Ten článeček byl pojatý jako hodně velká nadsázka a osobně s tím nemám problém. Svému manželovi naznačím, po čem asi tak toužím, a tak jsem například naposledy dostala nový pargém od J.P.Gaultiera a radost byla veliká. A vzpomínám si, jak na moje poslední kulaté narozeniny nechal u Kotyzy upéct obrovskou husu, nadělat špekové knedlíky, a to celé přivezl domů a sezval rodinu na „husí hody“. To jsem fakt byla překvapená, co ho to napadlo a udělalo mi to větší radost než by mi udělal třeba nějaký zlatý šmuk. Jinak ale poměrně souhlasím s názorem Axla, ze kterého vyplývá, že my ženy vlastně nikdy nedokážeme být spokojené a je těžké se nám něčím zavděčit. Sebekriticky musím uznat, že je na tom velký kus pravdy.

      1. Přátelé,
        přestaňte Myšku kritizovat! Že se nestydíte!! Tak silný mindrák z mužů vyžaduje odbornou lékařskou péči, od nás ostatních pak soucit a shovívavost, nikoli takovou nevoli:-))
        Lukas

        1. Ále jen klidně kritizujte – švédská ocel a česká žena vydrží vše! :-))) Akorát ten mindrák vidím u někoho jiného… Sákryš, že bych zase někomu šlápla na kuří oko? Že já si na to už konečně nedám pozor 🙂

          1. No vidíš,
            doteď jsem přesně nevěděl, co mi je!!!
            Až ty jsi mne odhalila…
            Díky, Freude!
            Lukas

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Next Post

V Herálci byla odhalena pamětní deska Janu Zábranovi

Po Srp 7 , 2006
V sobotu 5.srpna byla v obci Herálec odhalena pamětní deska na stěně domu, kde se narodil jeden z nejoceňovanějších českých poválečných překladatelů a vynikající básník Jan Zábrana. Celý akt se odehrál jako součást oslav 780. výročí založení obce.

Témata