Naše gastrotoulky nás tentokrát zavedly na slavnou a mýty opředenou dálnici D1 spojující Prahu s Brnem. Přestože jsme cestu začali zklamáním na čerpací stanici u Průhonic a chvíli to vypadalo, že budeme mít až do Brna prázdné žaludky, nakonec se ukázalo, že „Babišovo“ odmítnutí stálo za to. V okolí Jihlavy jsme objevili poctivou kuchyni, která nám náladu výrazně spravila. Zavítali jsme do několika motorestů oblíbených i známými herci jako Jiří Lábus nebo Pavel Zedníček. A jedním z překvapení byla netradiční specialita – smažené uzené koleno s bramborovým salátem, která nás potěšila nejen chutí, ale i příznivou cenou.
Historicky první, ale také nejdelší česká dálnice je vlastně taková tuzemská Route 66. I autostráda D1 z Prahy do Brna je opředena mýty a kde kdo ji bere jako výzvu. Pro nás se stala místem prvotního zklamání, které však vyústilo v celkem pořádně naplněný žaludek.
Zkrátka, na D1 člověk při návštěvě některých podniků nejen nezhubne, ale ani mu jídlo nezhuntuje peněženku. Hlavně tedy v okolí místa, které už kapela Tři sestry opsala jako místo, kde často bourají politici.
Netočit, nefotit, jsem busy
My jsme však „politicky nabourali“ již na samém počátku cesty, kdy kola našeho vozu zabočila k první zastávce. Tou se stala jedna z nejmodernějších čerpacích stanic v Česku honosící se i přídomkem, že je tu skvělá restaurace s vlastní pekárnou nesoucí prostý název Pumpa.
Při vstupu do moderního a celkem útulného prostředí však přišel první zádrhel. Snahou našich toulek je totiž si nejen objednat a ochutnat připravovanou krmi, ale také si promluvit s personálem či vedením daného podniku. „To já nemůžu, ale zavolám vám manažera,“ odkázala nás milá a usměvavá obsluha na provozního Pumpy.
Zatím to vypadalo dobře. A i vůně, které se linuly od pultu byly lákavé. Jenže nakonec to skončilo jen načucháním vůní.
„Dobrý den, co si přejete, ale prosím rychle, jsem strašně moc busy,“ opáčil nám provozní. Když jsme mu představili náš záměr s tím, že povídání nezabere více jak pět až deset minut, opět přišlo několik anglicismů znamenajících zaneprázdnění.
„Jsem opravdu busy. Musíte se obrátit na managera,“ doplnil provozní a do ruky nám dal vizitku nadřízeného. Naše malé překvapení bylo, že na navštívence nebyl kontakt na Andreje Babiše, ale zcela jiné jméno. Po předání vizitky nám došlo, že našemu žaludku zde „nebude líp“.
„Ale teď mu nevolejte, je na dovolené. Musíte to zkusit příští týden. Do té doby zákaz focení, filmování i našeho rozhovoru,“ doplnil zástupce Pumpy.
Kamioňáci s ručníkem a zvěřina pro herce
S kručícím žaludkem jsme se tedy otočili a vyrazili na další cestu. Trvalo dalších takřka 90 kilometrů, kdy jsme míjeli buď jen benzinové stanice, nebo opravované či zavřené motoresty. Nakonec se na nás usmálo štěstí v podobě Restaurce Motogrill „Bernard“ na 88,5 kilometru nedaleko odbočky na Humpolec.
Restaurant Motogrill u Humpolce.
Útulná malá restaurace s bufetovým nádechem, která má otevřeno od 7 hodin ráno, do večerní 19. hodiny nás také přivítala lahodnou vůní, ale také příjemným personálem. Po Pumpě vítaná změna.
„Vaříme si tady jen z místních surovin a nic nemáme z polotovarů. Hlavně se soustředíme na českou klasiku,“ nastínil koncept restaurace Martin Kůžel, zatímco jsme si objednávali dršťkovou polévku za 69 korun a vepřové výpečky s knedlíkem a zelím za 189 korun. A obě porce byly vydatné.
„Naší výhodou, ale také menším problémem, je, že tu vedle nás nestojí žádná čerpací stanice. Ale i tak se tu máme dobře. Někdy se nám stane, že tu zastaví kamion a u dveří se nám najednou objeví řidič s ručníkem v ruce. Že si dá něco k jídlu a pak se osprchuje. Sprchu tu však zatím nemáme, ale toto zázemí do budoucna připravujeme,“ dodal Kůžel a ještě nás nasměroval do prvního patra restaurace, kde je také příjemné posezení a hlavně, což ocení rodiče s dětmi, malý dětský koutek.
A na co sem lidi nejčastěji jezdí? „Převládá hlavně ta česká klasika. Občas se tu staví i známé tváře, třeba Eva Holubová nebo Jiří Lábus. Nedávno tu byla i Tereza Mašková. A ti si dávají naše zvěčinové speciality. Třeba zvěřinový guláš či dančí hřbet,“ přispěchala s odpovědí jedna ze dvou místních servírek.
Lábuse ani Maškovu jsme však případně nechtěli při jídle rušit a vyrazili jsme dál vstříc Brnu do míst, kde: „u Humpolce v příkrém kopci často bouraj politici.“ A po pár kilometrech jsme narazili na retro podnik Motel a restaurace Pávov.
Restaurace je otevřena od 10 do 17 hodin. A jídlo se zde pohybuje v rozmezí od 89 do 239 korun. A, stejně jako Motogrill, i zde je to poctivá „tácovka“. I zde je také dětský koutek.
„Taky si vaříme sami. A asi nejvíc zde jede svíčková,“ nastínila chutě paní za výdejním pultem a s dodatkem, že „svíce“ je tu za 179 korun.
Obalované koleno a drštková pro Čmaňu
Poslední zastávkou na naší cestě po D1 se stala Restaurace Formanka, trochu ukrytá za velkým fastfoodovým řetězcem, který stojí jako její stín. Ale kdo ví, kam zajít, ví, že právě tady se skrývá poctivost, tradice a chuť. Formanka si své štamgasty drží desítky let a není divu.
Restaurant Formanka.
Hlavním tahákem je smažené uzené koleno s bramborovým salátem. „To je taková blbina, kterou jsem si vymyslel před lety. A nikdo mi nevěřil, že se tato kombinace dá udělat, ale jak se zdá, funguje to a je to takový náš hit,“ říká v příjemném prostředí hospůdky, která atmosférou s kachlovými kamny připomíná vesnickou jizbu provozní Lubomír Tecl, který tu letos „odkroutí“ třicet let.
„Nejvíc sem jezdí lidi právě na to koleno, či dršťkovou. Na ni sem jezdí Pavel „Čmaňa“ Zedníček. A také na zapečený sýr. Třeba Simona Stašová na něj nedá dopustit,“ dodává Tecl. A zatímco ukazuje staré fotografie z historie restaurace, je znát, že Formanka není jen podnikem na půli cesty mezi dvěma městy. Je zastávkou, kde se čas na chvíli zastaví – a kde se jídlo ještě připravuje s láskou, ne podle tabulek.
Na jeho doporučení jsme si dali degustační porci smaženého kolene, které v „plné palbě“ vyjde na 235 korun. Ale stojí to za to.
A tak jsme s plnými žaludky zakončili první část našich gastrotoulek po D1. Na její druhou polovinu, tedy z Brna směrem k Praze, se vypravíme v některém z příštích dílů. Protože i na cestě zpět se dá dobře najíst – jen musíte vědět, kde zastavit.
Tip na výlet: Rozhledna Bernard
Pro ty, kdo něchtějí během cesty zastavit jen na toaletu a něco k jídlu, máme i tip na výlet. Navštivte dominantu Humpolce – rozhlednu kolem komínu pivovaru Bernard ve výšce 33 metrů. Když zdoláte všech 189 schodů, naskytne se vám rozhled na Humpolec – na pivovar, Horní náměstí s kostelem sv. Mikuláše, zříceninu hradu Orlík, dálniční most na Vystrkově, vzdušnou čarou osm kilometrů vzdálený hrad Lipnice, vrch Melechov, Havlův kopec, Trucbába, Jiřice a mnoho dalšího.
O Motogruillu jsme psali i na stránkách Humpoláka v tomto článku: https://www.humpolak.cz/humpolec-na-videu-bistro-motogrill-u-humpolce/
Zdroj: https://www.denik.cz/automagazin/d1-praha-brno-gastrotoulky-jidlo-dalnice-222025.html
