Pod minulým článkem se rozhořela jedna z nejdůležitějších debat dneška. Bojíme se, že za nás umělá inteligence všechno „odmaká“ a my jako lidstvo zhloupneme. Na druhé straně stojí vize učitelů, kteří díky AI dělají svou práci moderněji. Kde je pravda?
Jeden z vašich komentářů trefil hřebíček na hlavičku: „Děsí mě, že lidé přestanou být ochotní věnovat něčemu čas a nechají za sebe dělat kompletní práci.“ Je to legitimní strach. Pokud za studenta napíše referát AI a on si ho ani nepřečte, nic se nenaučil. Ale je tu i druhá strana mince.
Učitel vs. Odborník: Souboj, nebo spolupráce?
V diskusi padla zajímavá otázka: „Představte si, že AI udělá za učitele přípravu lépe a moderněji. Nebylo by to ku pomoci?“ Pravdou je, že AI může být pro učitele (i žáka) tím nejlepším trenažérem.
-
Místo biflování faktů (která má AI v kapse) se můžeme začít učit, jak se správně ptát.
-
Místo průměrné přípravy může mít učitel díky AI během vteřiny pět různých verzí výkladu – pro nadané děti i pro ty, co potřebují „kytičky na louce“.
Past na „běžné smrtelníky“
Největší nebezpečí nečíhá v technologii, ale v naší vlastní pohodlnosti. Pokud budeme AI používat jako „zkratku, abychom nemuseli myslet“, pravděpodobně zakrníme. Pokud ji ale použijeme jako „odrazový můstek, abychom doskočili dál“, naše možnosti se znásobí.
Jak napsal jeden z vás: „AI používám, když se potřebuji pohnout z místa.“ To je přesně ono. AI by neměla být cílem, ale parťákem, který vám podá cihly, když stavíte dům. Ten dům ale musíte navrhnout vy.